Píseň pro Rudolfa III.

Z málokterých počinů Československé televize sálá ta naděje Pražského jara 1968 a poté veliký vzdor. A je asi nutné uznat, že i z toho popíku lze vybrat pár ještě stále velmi poslouchatelných písniček. Rozhodně doporučuju ke zhlédnutí (pokud někdo má tu možnost) těch pár záběrů z dílu po příchodu "spřátelených" vojsk, který se již nesměl vysílat. (11.08.2010)

"Pouze" znamená mnohdy všecko. To "všecko" tvoří obligátní instrumentárium nápadu a zvládnutí návazných výrobních složek - v tomto případě televizní tvorby. A pak "maličkost" - jiskra, nevypočitatelná a nevykalkulovatelná, která způsobí zázrak: trvalou pozornost, neutuchuchající obdiv vzdorující času a konečně všeobecně sdílenou a uznávanou hodnotu. Pohlédneme-li z tohoto hlediska na klasický čeký muzikálový seriál - i tak to lze charakterizovat toto Dietlovo zralé dílo - jsme konfrontováni s vícefunkční, navýsost profesionální Vaštovou režií (Jaromír Vašta), skvěle vybraným mladickým hereckým duem Hrzán-Janžurová a dobře zachyceným dobovým prostředím světel i stínů zavedeného komunistického životního stylu té doby i prvků. jež prorážely viditelně jeho povrchem. Na tomto pozadí písně, vybírané tak, aby mohly navázat na úspěšné televizní soutěže první poloviny šedesátých let (PÍSNIČKY NA ZÍTRA, KDO - S KÝM - O ČEM - PRO KOHO) i rozmach malých divadelních scén (Semafor, Rokoko, Alfa), a události Pražského jara a rané, postupně prosazované normalizace (píseň PŘEJDI JORDÁN), nemohly neuspět - zvlášť když byly interpretovány špičkovými zpěváky doby (Gott, Matuška, Neckář, Pilarová, Vondráčková, Kubišová). Symbolické je. že poslední díl, předvídavě nazvaný DINOSAURUS, nikdy nebyl vysílán. Zaujmou i politické reflexe v obou posledních dílech (7. a 8.). Způsob, jakým Dietl vtělil do romantického syžetu Dumasova románu i biblické vánoční scenérie soudobou politiku, je jedinečný (scéna podpisu vázacího aktu Třemi králi na Herodesův příkaz v 8. díle). Je dobře, že dílo je konečně také dostupné i na DVD nosičích. (20.10.2007)

Mám tenhle seriál moc ráda díky svému tatínkovi, který si pečlivě nahrál všechny díly...a museli jsme se naň kolem Vánoc pravidelně dívat. Mírná pubertální alergie se proměnila v sentiment : 100% (hlavně Vánoční a Silvestrovský díl). Navrhuji dnešní produkci stupidních emočně labilních seriálů, aby natočili něco takového- hudebního, s klipy...nápadem...i když neumím si představit to obsazení (určitě ne Vondráčková, apod...)....chtělo by to někoho, kdo se nebojí avangardy,přitom umí dát příběhu hlavu a patu. (09.12.2007)

Jestli mi něco nejvíc evokuje populární kulturu šedesátých let, tak je to tenhle originální seriál. Samotný děj sice působí občas trochu těžkopádně, ale nelze mu upřít výborné reflektování doby, které se postupně stává kritičtějším až do posledního vánočního dílu, který je plný vtipných narážek. Největším kladem jsou však nesmrtelné písničky nejoblíbenějších dobových interpretů, jimž rozhodně kraluje Kubišová, Neckář a Matuška v mnoha ztělesněných. Modlitba pro Martu zde tvoří nesporný vrchol, ale dosti emotivně na mě zapůsobil obrazový doprovod k Vondráčkové písni Podívej kvete růže. Jednoduše jeden z vrcholů hudebně-hrané tvorby u nás. (05.09.2009)

Z velmi raného dětství jsem si pamatovala, že kdysi v TV běželo něco o Rudolfovi a zpíval tam Matuška "Slavíky z Madridu" a trhal rukama kuřata... Po revoluci jsem si všechny díly nahrála a cca po roce si je pouštím, kdykoli mám blbou náladu. Darek Vostřel jako řezník a starostlivý otec, Stela Zázvorková jako jeho "personál" ("jestli jste tenhle týden něco neprosekla na buřtech, dá Bůh a budou i premie") Iva Janžurová dokonale předstírající puberťačku, Hrzán jako její nápadník kouzelný jako vždycky a snad všichni tehdy známí zpěváci od nás + každý díl jeden zahraniční host ("Proč ten Francouz zpívá pod mostem? On ve Francii zpívá pod mostem?" "Ne, nezpívá" "A oni to nevědí?" "Vědí" "Tak proč ho točí, že zpívá pod mostem, toje nějaká blbost" "Jak bych ti to maminko vysvětlil: on ví, že je to blbost, my víme, že je to blbost a to, že to děláme, i když je to blbost, nás tak nějak spojuje..."). Navrch má každý díl svůj vlastní příběh a svou stylizaci (doba Rudolfa II, svět románu Hrabě Monte Christo, svět pana Pickwika...). Třešničkou na dortu je poprvé nahraná Modlitba pro Martu, která původně byla jako jedna z mnoha a teprvě kontext s obsazením Československa jí vypíchl tam, kde dnes je. (16.07.2007)