Hriešne noci

Paul Thomas Anderson jako výjimečný režisér s pečlivě vybroušeným, leč flexibilním stylem. Dokáže chvíli točit ve stylu 70. nebo 80. let, pak na moment přidusit dváka drsnější atmosférou, aby posléze dál vyprávěl svůj příběh. Pro fajnšmekry možná jeden z nejzajímavějších režisérů své generace - a Hříšné boogie jeho formálně nejživelnější, ale stále velmi intenzivní film. (23.11.2003)

Paul Thomas Anderson točí filmy, které jsou jeden jak druhý stylisticky vybroušené, technicky brilantně natočené, scénáristicky tak košaté a mnohavrstevné, složité a sarkasticky sebereflexní a přesto neustále inteligentní a do nejmenšího detailu promyšlené. Proto je to jeden z nejlepších režisérů nového milénia, a také proto považuju Hříšné Noci za jeden z nejlepších filmů. I proto, že se na první pohled zdá, že se toho tolik ani říct nesnaží... (27.04.2008)

Andersonův druhý celovečerní film si nese všechny rysy jeho osobitého tvůrčího rukopisu - kontroverzní téma je, co se týče stopáže, velmi rozvolněno v několika liniích, které se vždy váží na jednotlivé postavy, přičemž spojující je sociální vyčlenění, které je kompenzováno nadbytkem peněz a bohatstvím, Anderson formálně snímek člení jakýmisi předěly či intermezzy, které jsou vystavěny sestříháním několika makrodetailů přímo za sebe, což dodává snímku zvláštní kouzlo (nechce se mi napsat přímo experimentální rozměr), které odráží mapování dlouhého časového úseku, kdy subjektivně čas někdy plyne bleskově rychle a někdy jakoby se až zastavil. Zajímavý je též Andersonův autorský přístup k danému tématu - zjevná fascinace prostředím pornoprůmyslu (nelze nezmínit, že tenhle film je čímsi Andersonovi blízký, dá se říci až osobní téma, neboť již v roce 1988 natočil coby svůj první krátkometrážní snímek dokument o Dirku Digglerovi, tedy hlavní postavě Hříšných nocí...) se kříží se sociálně kritickým pohledem odrážejícím veškeré aspekty sociální skupiny zapojené v tomto kontroverzním oboru lidské činnosti, Hříšné noci jsou tak napůl oslavou dřevních dob pornokinematografie (místy některé scény téměř asociovaly pokus o ,,ošvédování" klasických béčkových filmů) a zbytkem velmi otevřeným pohledem mapujícím až varujícím - což si ale musí každý divák při percepci filmu rozhodnout sám... Podobné filmy: Lid versus Larry Flynt, Mocná Afrodité (08.03.2009)

Tak Wahlberg ako známy katolík sa raz vyjadril, vraj dúfa, že mu tento film Boh nebude mať raz za zlé, alebo v tom zmysle. Ja mu to za zlé nemám. Výborné spracovanie a prvé dve tretiny boli za plný počet. Konečná fáza trochu zastagnovala, stratilo to na dynamickosti, ale furt to ostalo nadpriemerné. Záverečná scéna trochu ujetá, ale šlo to. (09.10.2015)

Hrdinom príbehu, inšpirovaného skutočnou postavou pornoherca Johna Holmesa je mladík, ktorý sa vďaka mimoriadnym fyzickým predpokladom stáva obľúbenou hviezdou pornografických filmov pod umeleckým menom Dirk Diggler. Anderson pojednáva háklivú tému s prekvapivou filmársku vyzretosťou aj porozumením pre svoje postavy, pre ktoré sex už nepredstavuje takmer žiadne vzrušenie, ale len tvrdú prácu. Jeho pohľad na "zlaté obdobie" pornopriemyslu, keď sa napr. Hlboké hrdlo premietalo v legitímnych kinách, je zbavený nánosu zbytočnej nostalgie a zachováva si humorný nadhľad. Príbeh o vzostupe a páde jednej pornohviezdy, ktorá sa (ne)vyrovnala s úspechom aj nástrahami tejto neobvyklej profesie. Snímka sa odohráva v druhej polovici 70. a prvej polovici 80. rokov - v čase, keď všade znelo disco, abstinencie bola nadávkou a búrlivé večierky pri bazénoch vlastne nikdy nekončili. Zábavný a provokatívny pohľad do zákulisia pornografického priemyslu sa nesie v nostalgickom duchu. Zároveň ukazuje, že ľudia z tejto brandže majú vo svojom súkromnom živote vlastne rovnaké radosti a starosti ako ostatní "obyčajní ľudia". (05.10.2019)