Mladí a slobodní

How to settle down in Seattle? Cameron Crowe zachytil osudy dvacátníků z jednoho bloku a zmrazil zvláštní atmosféru bezstarostných 90.let. Není těžké začít, ale vytrvat. Není těžké hledat, ale najít. Singles zdobí skvělé herecké výkony, scénář i soundtrack. Ale tu rozevlátou náladu vystihuje song jedné kanadské písničkářky: Life’s a dance. We all have to do. What does the music require. People all moving together. Close as the flames in a fire. Feel the beat. Music and rhyme. While there is time.... We all go round and round. Partners are lost and found. Looking for one more chance. All I know is.... WE´RE ALL IN THE DANCE. (30.05.2007)

Vzpomínám si na kazetu se soundtrackem, která mi v pokoji vyhrávala celou sedmou třídu. Singles jako by byli i moji sousedé.. Teď jsem ve věku hlavních protagonistů a nevím proč, ale už mě to zas tak nebere. A určitě to nebude tím, že grunge už neletí. Hipík Cliff je pořád stejně skvělý, ale jeho závěrečné prozření se mi teď tolik nelíbí (asi mě moc nezaujalo ani tenkrát, protože je to to jediné, co mě při letošním sledování překvapilo). Celé je to vymyšleno pěkně, zahráno taky, jenom se to časem tak nějak rozplizne. Ale koukat se na to dá. PS:Co se označení "komedie" týče, za jediný vtip považuji Tima Burtona a jeho ambiciózního režiséra. (16.08.2011)

Pohodový film o věcech, které prožívá každý z nás, ať je to v Seattlu, nebo v Brně. Lidi se láskují, potom se rozcházejí, utvářejí milostné vztahy, které se později buďto vydají cestou "...buďme aspoň přáteli...", či se v lepším případě vydají na společnou cestu životem, plným vzájemného porozumění. Crowe o tomhle všem vypráví s velikým nadhledem ve filmu, plném odkoukaných životních situací a chytrých dialogů, jehož hlavní myšlenkou je naprosto zřejmá skutečnost, že každý člověk k sobě někoho potřebuje a srdce si vždycky řekne samo. A když k tomu hraje výkvět grungeový scény, jako jsou třeba Alice in Chains, či Soundgarden, pak není co řešit. Nebylo taky marný nasávat tu atmosféru tehdejšího Seattlu, města, jehož vliv na hudební scénu začínal v té době být celosvětovým. Točilo se ve stejný době, kdy Nirvana se svým Nevermind pořádně nakopla "dveře vnímání" a pomohla dostat rockovou hudbu do věřejnoprávních rádií. Kdo ví, možná k tomu pár procenty pomohl i tento Croweův film. PS: Pobavila mně minirole zpěváka Pearl Jam Eddieho Veddera jako bubeníka Dillonovy kapely :o) (05.02.2006)

Nemohu věřit vlastnímu zraku, opravdu jsem se včera díval na tenhle film a opravdu se mi tak líbil. Byla tam vážně skvělá scéna s telefonem a ještě více překvapivých přesto však až šokujícně pravdivých scén? Ano, Mládí je opravdu jeden z nejpovedenějších snímků, které jsem v poslední době viděl. Civilní příběh se skvělými dialogy a obdařený nadhledem jasně dokazuje, že ač psychika je v různých koutech různá, lidé mají mnoho společného. Sám jsem se v mnoha momentech našel. Z jistého hlediska snímek, který roste z dobou. Ač vznikl relativně 'dávno', vůbec nezestárnul, spíše naopak, některé věci se sice nemění, ale Croweovi se podařilo vystihnout i spoustu věcí, které jsou z hlediska času jasně patrné až dnes. Skvěle sepsaný scénář a elán, se kterým je snímek natočen mu dodává pekelný 'drajv' a nám nezbývá, než si jej až do konce užít. [TOP 19/8 76%] (31.05.2007)

Příjemná, civilní romantická komedie. Cameron Crowe ve svém druhém filmu ukazuje, že umí skvěle pracovat s herci a taky to, že ke skvělému "malému" filmu stačí pořádně napsaný scénář. Největší kouzlo filmu je v jeho opravdovosti, díky které se i normální člověk dokáže stotožnit s postavami a věřit tomu co prožívají. To vše je podpořeno výbornými herci, skvělým výběrem písní, brilantními dialogy a některými opravdu vtipnými scénami. (29.06.2009)