Mladí a slobodní

Za mě takový krásný návrat do minulosti 30let zpět, kdy jste mohli vidět, jak se kdysi lidi seznamovali, jak trávili čas a jak to celé bylo úplně jiné než teď :D Pěkné, příjemné, určitým způsobem "smutné", jak jsou z toho, že jsou chvilku singl zoufalí, což je podle mě zbytečnost, ale jak by třeba řekl nějaký romantik - "láska přijde až bude potřeba" :) (21.06.2024)

6/10 Pěkný film o mladých lidech a jejich osobních problémech a radostech. Těžko mu něco vytknout, běžel hladce, zábavně, ale pro mě jaksi nevýrazně. Nelituji času stráveného u tohoto Croweova ranného dílka, ale nepřišlo mi, že mě něčím obohatilo. Pro Crowovy fanoušky určitě samozřejmost, ale ve srovnání s jinými obdobnými filmy bych asi zvolil konkurenci ;) (03.08.2006)

Problém seznámit se s tím pravým není až tak velký, ale udržet ho, případně dovést vše do finále, to už je daleko složitější. Cameron Crowe si pečlivě vybral herce pro dobře napsané postavy a výborná sonda do vztahů šesti mladých svobodných američanů je na světě. Výborná muzika doprovází tenhle zajímavý film o "samotářích v Seattlu" :) (10.06.2003)

„Have fun. Stay single.“ Některé filmy si je lepší pamatovat jenom na základě prvního zhlédnutí a nevracet se k nim. Singles pro mne holt nebudou stejně oblíbenou vztahovou poradnou jako Annie Hall nebo Když Harry potkal Sally, jimiž se Crowe zjevně inspiroval (fragmentarizované vyprávění, paradokumentární promluvy do kamery). Ten film především kvůli neobratné vyprávěcí konstrukci nedrží pohromadě. Příběhy žádného z páru se kvůli neustálému přerušování a nesmyslnému dělení do kapitol nikdy pořádně nerozjedou. Jednotlivým segmentům na druhou stranu chybí jednotné téma a výrazná pointa, aby film fungoval jako soubor esejů, když už nefunguje jako román. Neblahý vliv na rytmus vyprávění mají zcela nadbytečné dějové linie vedlejších postav, Debbieho a Dicka, které jsou jen zábavnými karikaturami a s realitou mají ještě méně společného než Janet, Steve a Linda. Podobně jako jednoduchým fraškovitým humorem si Crowe vypomáhá hudbou, jejíž časté užití se dost nešikovně snaží motivovat tím, že Steve byl na vysoké DJ (což je zároveň jediný jeho rys). Kvantita podobně neobratných scenáristických berliček, vyplývajících z toho, že autor potřebuje postavy narychlo dostat do určité situace/postavit před určité dilema, s přibývajícími minutami narůstá (nucený přechod k dramatu po autohavárii), aby vyvrcholila v utahaném finále, napěchovaném těmi nejlacinějšími romcomovými klišé. Přes nekonzistentnost v chování postav (Dick možná nakonec až takový „dick“ není, Janet se oproti Debbie nechová tak povrchně, aby působilo přesvědčivě její odhodlání nechat si zvětšit prsa), užití určitých vyprávěcích postupů (Dick začne například do kamery mluvit až těsně před koncem, protože Crowe nevymyslel lepší způsob, jak nás zpravit o tom, co se stalo s Debbie) mají Singles své světlé momenty, dovedou trefně popsat pocity člověka procházejícího nelehkým životním obdobím a lépe než jiné filmy si uvědomují, že „singles“ nutně neznamená žít sám. Jde spíše o jisté mentální nastavení. 60% Zajímavé komentáře: Lima, Nathalie, Leoric (10.11.2007)

Mysli globálně, jednej lokálně ... Myslím, že tohle desetiletí bude o ekologii. Je film pro pamětníky s jedovatě lokalizovaným titulem Mládí a zvukem Pearl Jam, Soundgarden, Alice In Chains, Mudhoney, Screaming Trees, Mother Love Bone a The Smashing Pumpkins ještě o něčem jiném? Moc ne. Ale to život na začátku devadesátek také nebyl. Co dalšího jeden potřeboval, když z rádia hrála Drown (na kterou jsem rád počkal do 1:29:33)? Maximálně flanelku. Hlavní hrdina vypadá a zní jako agent Cooper a zoufalecky nadhání ženskou s vizáží Stevena Tylera (šeredná Kyra Sedgwick). Bridget Fonda znervózňuje podobností s Kieranu Culkinovi... Kromě lásky k estetice grunge, vazbeného zmaru s příchutí heroinu, který ho charakterizoval, jde o trochu delší, umírněně sofistikovanější epizodu Melrose Place. Přimyslete několik triků od Woodyho Allena, bez vtipu a nadhledu ovšem, který by s amplifikovaným srdcebolem generace X neladil; ve Woodyho filmu by se frontman skupiny Citizen Dick s tváří Matta Dillona jistě jmenoval Xindl X... Přinejmenším pro někoho, komu kdysi při Smells Like Teen Spirit málem explodovala hlava, ale Cameron Crowe přichystal zážitek - tehdy magický, po sedmadvaceti (!) letech zvláštní, neboť upomínající, jak svět okolo, na rozdíl od nás, příšerně zestárl. A pomřel (Layne Staley, Chris Cornell, vkus...): Hele, moje nový hodinky Gortex s pamětí na dvacet čísel. Dnes je celý naplním! ... Bless you. (01.04.2018)