Mladí a slobodní

Pohodový film o věcech, které prožívá každý z nás, ať je to v Seattlu, nebo v Brně. Lidi se láskují, potom se rozcházejí, utvářejí milostné vztahy, které se později buďto vydají cestou "...buďme aspoň přáteli...", či se v lepším případě vydají na společnou cestu životem, plným vzájemného porozumění. Crowe o tomhle všem vypráví s velikým nadhledem ve filmu, plném odkoukaných životních situací a chytrých dialogů, jehož hlavní myšlenkou je naprosto zřejmá skutečnost, že každý člověk k sobě někoho potřebuje a srdce si vždycky řekne samo. A když k tomu hraje výkvět grungeový scény, jako jsou třeba Alice in Chains, či Soundgarden, pak není co řešit. Nebylo taky marný nasávat tu atmosféru tehdejšího Seattlu, města, jehož vliv na hudební scénu začínal v té době být celosvětovým. Točilo se ve stejný době, kdy Nirvana se svým Nevermind pořádně nakopla "dveře vnímání" a pomohla dostat rockovou hudbu do věřejnoprávních rádií. Kdo ví, možná k tomu pár procenty pomohl i tento Croweův film. PS: Pobavila mně minirole zpěváka Pearl Jam Eddieho Veddera jako bubeníka Dillonovy kapely :o) (05.02.2006)

kingik někdy v komentáři vystihne mé pocity z filmu lépe než já, u Singles je to přesně ten případ, kdy není moc co dodávat. Film na mě také působí jako slátanina o ničem, která chce být děsně pro mladé a strašně cool, pro mladé je a strašně cool pro některé asi taky, ale připadám si jako při sledování Áčka a cítím se trapně za sebe, že na takovou blblost vůbec koukám. Ale když jsou tam ty rockové kapely, progresivní, Pearl Jam, hudby je hodně a té se taky film dost týká, tak je to asi dobré, že jo (ironie). No, já z toho takový pocit neměl a film mě nudil od začátku do konce. (20.10.2016)

Uběhl nějaký ten pátek, co jsem tento film hodnotil 4* a co jsem ho viděl. Dnes jsem si ho znovu pustil a měním na 5*. Nebudu se pouštět do žádných pseudointelektuálních analýz zabývajících se výběrem hudby a otevřeně přiznávám, že pátou hvězdičku dávám za scénu s videoinzercí, jmenovitě toho pána ve středních letech, který s šíleným výrazem v očích upřímně říká: "Jsem strašně, strašně, ale strašně sám.":-) (02.06.2007)

Tahle sympatická vztahová komedie o partě kamarádů, kteří řeší problémy s láskou a partnerstvím, pravděpodobně byla výchozím bodem pro nejpopulárnější americký sitcom Přátelé. Film se slušným obsazením v čele s Bridget Fondovou nemá výraznější slabinu, ale nemá zároveň tak dobře vykreslené protikladné charaktery a takovou smršť hlášek, jakou měli Přátelé. Celkový dojem: 65 %. (10.08.2010)

Máte-li rádi grunge, budete štěstím bez sebe, neboť máte možnost vidět Soundgarden, Pearl Jam a Alice In Chains živě v Seattlu, zážitek vám snad zkazí jen discotanec hlavních představitelů na výše zmíněné kapely. Takhle naivně už naštěstí film jinde nepůsobí, sálá z něj pohoda, a dobrá nálada, tu vám občas zmrazí jen tápání hrdinů a hledání odpovědi na jejich nejistoty. Do svého pomyslného žebříčku nezapomenutelnýh filmových okamžiků si řadím scénu, kdy Kyra Sedgwick po své cestě hledání sebe sama stane ve dveřích své lásky, a Campbell Scott ji objímá se slovy "What took you so long?" Tenhle nádherný nostalgický okamžik v sobě nese posmutnělou připomínku toho, že i když se zdá, že je pozdě na návrat, je třeba se bít, co když oba smutně hledí na hvězdy, a přemýšlí o sobě, a život jim utíká mezi prsty? (09.07.2007)