Mladí a slobodní

Úžasný film! Síce má už pekných 20 rokov, ale skvelo to vystihuje život/životné situácie či už tie kruto pravdivé alebo tie komickejšie. Postavy sú sympatické, človek sa v niektorých ich myšlienkách/zamýšľaní nájde. A samozrejme je to doplnené skvelou hudbou (Seattle ´92 - grunge, Alice in Chains, Soundgarden, Pearl Jam, Eddie, Chris). (20.04.2012)

Film na půli cesty. Zdá se slibovat trochu komornější téma, má lehký náběh do nezávislé scény a charaktery zdánlivě nejsou úplně ploché, nejsou namířeny na juchajícího teenagera. Jenže zůstává na půli cesty, všecko je tak trochu přebarevnatělé, vtípky jsou tak nějak laciné, osudy tak nějak klišovité ( když člověk volá na záznamník holce, že ji miluje a pokud mu neodpoví, tak ji nechce vidět - a zrovna u tohohle se podělá záznamník...) Na "pravý Hollywood" moc pomalé a komorní, na alternativu banální, nicneříkající, přeplácané barvičkama a vysvětlujícím komentářem. (01.06.2007)

Crowův klasicky kvalitní soundtrack doprovází tuto sice nijak extra objevnou, ale zato upřímně myšlenou a nenásilně podanou mozaiku o vztazích. Vzestupy, pády, sny, očekávání, sklamání a naděje jsou tu podány jemnou formou bez extra velkých gest, trapasů nebo proslovů. A tak to mám rád. Chtělo by to trochu větší prokreslení jednotlivých postav. Matt Dillon s dlouhým páčem byl vážně fešák. Trošičku slabší 4. (07.07.2011)

Tento film jsem sháněl opravdu strašně dlouho, nakonec jsem ho sehnal na kazetě (dokonce v původním znění), není divu, že se mi ruka chvěla, když jsem kazetu vkládal do videa. Čekal jsem možná až příliš od režiséra takového snímku jako je Almost famous (pravda, že je to asi jediný film, kterému se ta atmosféra v jeho filmech opravdu - ale opravdu velmi povedla - film je v mém top), na druhou stranu natočí takový hrozný film jako je Elizabethtown. Singles jsou někde mezi, ale abych jim nekřivdil, docela mě bavili, ale co je horšího než velké očekávání...třeba při příštím shledání s nimi budu méně přísný, ale zatím mě bohužel nedostali. (10.10.2006)

Byli jsme mladí a singles. Sedávali jsme zásadně na zemi, nosili dlouhý vlasy, otevřeni světu, čerpali jsme od všech, kteří se kolem nás pohybovali. Bydleli jsme na hostelu nebo na bytě, a ani jsme nevěděli, kdo s náma vlastně bydlí trvale a kdo jen přechodně. Tráva, občas i nějakej jinej experiment, Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden, Alice in Chains. Spousta lidí, který přišli, znamenali moc, a zase zmizeli v nenávratnu. Nikdo nikoho nesoudil. A snili jsme o ženskejch, který budou úplně stejný jako my, stejný názory a stejný kapely, na který budem spolu chodit pařit. Dnes už se to těžko vypráví, když to vidím na plátně, je to i malinko směšný. Ale byla to moje doba a byl jsem to i já. Díky za ten film, abych si mohl připomenout kým jsem byl a snad i jsem, neboť ty kapely mi hrajou doma velmi velmi často... (07.01.2010)