Návrat

Velmi intenzivní zážitek, který šel až na dřeň mého já. Andreje Zvjaginceva jsem do této chvíle neznala, ale od teď si nenechám ujít žádný z jeho filmů. Výběr dvou chlapců do hlavních rolí byl dokonalý a na oči těch kluků hned tak nezapomenu. Naprosto přesvědčivé výkony s atmosférou, která mě pohltila od prvního momentu do toho posledního a pak jsem ještě chvíli seděla a rozdýchávala tuhle úžasnou i když smutnou, filmovou perlu! (07.08.2012)

Dva prístupy k rešpektu otcovskej autority, prichádzajúcej s neznámym cieľom odkiaľsi z minulosti, nedlhú dobu pobudnúcu v nepokojnej prítomnosti a strácajúcej sa v hlbinách zabudnutia. Dva prístupy, dvoch rôzne reagujúcich synov: starší poslušne plní úsečné, vojensky strohé otcove povely, mladší sa vzpiera a pochybuje o mužovi, tvrdiacom, že je otec – neverí mu, trpí pocitom zrady z dlhoročného odlúčenia. Trojica –otec a dvaja synovia sú na autovýlete s neurčeným cieľom, s trasou, ktorú nik presne nevie – zdá sa, že aj otec sám je vedený akýmsi pokynmi zhora, prostredníctvom záhadných telefonátov. Nič sa nevysvetľuje, odpovede zamŕzajú v jednoslovných zarážkach. Čas, ktorý je daný k vysvetleniu si postojov a k odovzdaniu životných skúseností je vyplnený hádkami na hrane, alebo slepým poslúchaním príkazov bez hlbšieho porozumenia ich zmyslu. Životný priestor rodinných pút je vymedzený konfliktami spôsobenými snahou o priblíženie. Radosť sa odohráva mimo hlavného konfliktu v drobných úsmevných hrátkach, priblížená záverečnou fotodokumentáciou cesty. Tak ako je odlišná mediálna realita od reality samotnej, tak rozdielne sú šťastné úsmevy z fotiek od zádumčivého výrazu všetkých zúčastnených, ktorí majú traja cestovatelia po väčšinu času na tvárach. Nálady, ktoré nastoľuje pocitovo neuveriteľne bohatý film o neprenositeľnosti životnej skúsenosti sú mnohoznačné. Ponorenie sa do vnímania cesty s hrdinami je až priezračne ľahké. Nielen pre výborné herecké výkony, ale aj autentické, neskrášlené prostredie, príbeh zároveň tajomný, realistický a mysteriózny – so symbolmi postupne sa odkrývajúcimi, priliehavú hudbu vychádzajúcu akoby prirodzene z prostredia a nálady, ktorú práve podfarbuje a celkovú zvláštnu atmosféru. Ruská škola zadumaného, psychologizujúceho filmu priniesla jeden z najpresvedčivejších kúskov s viacnásobným presahom do všeplatnej výpovede o ľudskom živote. Dá naň pozerať jednoducho ako na príbeh snahy o zblíženie sa takmer strateného otca so svojimi deťmi a zároveň ukrýva v sebe ďalšie významy, odhaliace sa pocitovým prežívaním jednotlivých scén. (16.08.2005)

Nejprve se musím přiznat, že po tolika ruských filmech protkaných mým životem, u kterých se dostavovalo veliké zklamání jsem ani nedoufal, že se z ničehonic vynoří nějaké dílo, které se bude od ostatních odlišovat. No, a to jsem právě teďka našel. Opravdu jsem nečekal že na mě ruský film může takto zapůsobit. Je to dobře natočené, scénář se vztahy přenesené na otce a syny, včetně jejich cesty a otcovo vynucování si respektu je uvěřitelný a pomalu budovaný od prvních minut co se objevil v domě. Herecké výkony jsou tu bezchybné, je vidět že si natáčení opravdu užívali. Dále musím vyzdvihnout pěknou přírodu, díky které se taky částečně podařilo na mě zapůsobit, je to totiž tím pádem věrohodnější. K tomu si připočtěte kvalitní práci s kamerou a výbornou mystickou hudbu, která přímo nutí k zamyšlení a vyjde vám snímek, který by neměl nikomu uniknout. Toto dílo se dá také brát z pohledu posledního zdokumentování Vladimira Garina, který bohužel krátce po natáčení tragicky zemřel. [9,5/10] (08.11.2009)

o tom, ze rusi to s filmom vedia som nikdy nepochyboval.navrat je toho svetlym prikladom..film, ktory vas po cely cas nuti rozmyslat nad tym, aka vie byt realita nevyspitatelna..strateny otec o ktorom absloutne nic nevieme sa zrazu zjavi a behom par dni naprava zanedbane..hm, krasny namet, vyborne napointovany, smutny a kruty..vyborna detska ustredna dvojica..nechapem, ze zahrali, ako ostrielani harcovnici..velmi pekny film. (13.04.2007)

Dva otcem opuštění bratři zažijí ve svém nízkém větu návratem otce nezapomenutelných pár chvilek, v kterých se sbližují prostřednictvím výletu. Otec tvrdou rukou velí ve stylu staré školy. Chlapce se snaží ohnout, ale každý proutek při moc velkém ohybu praskne. Emocionálně gradované a přitom tak prosté dílo. (30.08.2020)