Návrat

Nádherne natočená emocionálna a psychologická pecka. Storyline tohto filmu sa síce dá vtesnať do pár viet, ale za tým všetkým sa skrýva neskutočné množstvo symboliky (mŕtvy vták, ostrov,...) a filozofie, pričom veľká časť je na divákovej imaginácii a empatii. Predstavitelia mladých chlapcov už nemohli byť presvedčivejší a naturalistickejší (V. Garin - R.I.P.), z výkonu Ivana Dobronravova som mal zimomriavky. Tento film treba "prežiť", ťažšie sa o ňom píše... (18.12.2008)

Spočiatku sa to javí ako jednoduchý príbeh o dvoch bratoch, ktorí žijú s mamou a bez otca v pochmúrnom severskom meste v Rusku a s kamarátmi trávia čas rôznymi riskantnými vylomeninami. Po tom ako sa zrazu objaví ich otec sa im život zmení. Zrazu chcú nájsť odpovede na to, prečo sa vrátil, čo s nimi plánuje a kto to vlastne ako človek je. Jemu samotnému je táto situácia dosť ťažká a ťažko na ňu hľadá ospravedlnenie. Zoberie chlapcov na vílet, kde im bude chcieť všetko ozrejmiť, stráviť s nimi príjemné chvíle a niečo ich naučiť. Oni však výchovu po toľkých rokoch bez neho veľmi neuznávajú a jeho autorita u nich je naštrbená. Najhoršie to znáša najmladší syn Ivan. Ten nakoniec spôsobí svojím strachom a hnevom, že jeho otec sa zľakne a snaží sa ho zachrániť z vysokej drevenej veže na ostrove a pritom spadne a zabije sa. Vo filme zostane veľa nezodpovedaných otázok práve vo chvíli, keď ich otec vykope truhlicu a na všetko začíname dostávať odpovede. Chlapci sa snažia zachovať si chladnú hlavu, ale nakoniec sa im jeho telo utopí v loďke, ktorú nechajú bez dozoru na brehu, keď nakladajú veci do auta. Spolu s jeho telom sa utopí aj truhlica a tak si vlastne musíme odpovedať na všetky otázky my. Film má dávku mysticizmu, odohráva sa v krásnej severskej prírode a aj keď občas nudí má skvelé herecké obsadenie, nielen v osobe Konstantina Lavronenka, ale aj dvoch detských hercov, z ktorých jeden prišiel o život tesne po premiére v rovnakom jazere, kde sa film točil a paradoxným spôsobom, keď zomrel po tom ako skočil do vody po vyhecovaní dievčatami a dostal kŕč a následne sa utopil. To dáva silný odkaz, že na frajerinu sa dá doplatiť a že riskovanie prináša aj toto a preto nebol napríklad aj syn Ivan pre matku na začiatku filmu zbabelec, keď nechcel skočiť do vody. Pred hercami však klobúk dole. Trocha mi tu chýbala nejaká hudba alebo aj mierne väčšie tempo, ale inak to nebolo zbytočne naťahované a kamera bola fantastická. Film zanecháva určitý odkaz, že všetci si na druhý svet odnášame zo sebou nejaké tajomstvo. V postave otca si ja napríklad nachádzam svojho prísneho otca, ktorý ma však chce celý život niečomu priučiť, ale kvôli jeho a môjmu správaniu, našej tvrdohlavosti, hrdosti, cti, nálad a rôznosti niektorých názorov sa nedokážeme pochopiť, aj keď empaticky ho chápem. Takisto aj iní ľudia si tu môžu nájsť to svoje. Pre mňa je to skvelý zážitok. (22.05.2012)

Dlouholeté odcizení otce od jeho dvou synů a jejich obtížné hleání cesty k sobě. To je kostra dramatu, které nabízí Andrej Zvjagincev ve svém filmovém otisku. Nízkorozpočtový snímek ve stylu roadmovie se opírá o herecké výkony obou chlapců v dětských rolích a o syrovou divokost ruské krajiny v okolí Ladožského jezera. Režisér diváka úspěšně zaplétá do psychologické hry nevyrovnaného vztahu otce a dětí. Autoritářský přístup a citová odměřenost spolu se strachem dětí z cizosti a zjevné přetářky. To vše neustále připomíná temný tón, který předznamenává tragické rozuzlení, jenž také v závěru přichází. Jak už to u podobných filmů bývá, pokládá i tento určité otázky, na které sám neodpovídá, čímž nutí k zamyšlení. Film určitě stojí za vidění. Zejména linie z pohledu obou chlapců funguje výborně. Osobně mám problém pouze s rolí otce, jehož chování a pohnutky nejsou nijak objasněny ani přiblíženy. Možná je to úmysl, zachovat tajemnost a neurčitou obavu z této postavy i před divákem, ale když chci vnímat film komplexně, pochopitelný dětský úhel pohledu mi nestačí. (04.02.2013)

Ještě pořád se vznáším na obláčku emocí, nepopsatelných pocitů, které mě naprosto pohltily nejen po skončení filmu, byla jsem jich plná už od začátku. Návrat je postavený hlavně na hereckých výkonech dětí. Dvou bratrů, z nichž ten mladší předvádí skutečně impozantní výkon. Příběh o člověku, který se po dvanácti letech z nepochopitelných důvodů vrátí neznámo odkud a vezme své děti na 'výlet', mě fascinoval jako opravdu málo jiných věcí před ním. Ty úchvatné scenérie, podmanivost obrazu, hudba, která člověka povznáší a pomáhá mu uvědomit si, že právě emoce jsou na filmu to zásadní, co by člověk měl vnímat. Návrat je točený srdcem, v každém záběru je citít nadšení a láska.. (23.06.2004)