Návrat

V době kdy píši komentář je půlka ledna a v tuto dobu k nám obvykle z Ruska doráží silné mrazy. Tentokrát však dorazil "pouze" film ze kterého místy jde mráz, ale nemá v sobě vůbec žádný chlad . Těžko se mě nachází slova, natož odpovědi k tomuto filmu. Kamerová poezie byla naprosto překrásná, nejen že dokázala svými záběry umocnit protichůdný vztah dvou bratrů ke svému údajnému otci, ale ještě stačila ukázat svými záběry krásu, velikost a současně drsnost ruské přírody. Naprosto mimořádné dětské herecké výkony, které hraničili z autentičností si zaslouží celosvětové uznání a společně s výše popsaným jednoznačných 5 hvězdiček. (16.01.2007)

Již první scény otevírají Návrat jako film o zasvěcení, nebo spíše: o zdánlivém nebo padělaném zasvěcení, jehož faleš je dána již jeho nekonečným opakováním: jeho nej(h)různější podoby se nepřestajně vracejí a je nutno je ustavičně podstupovat a překonávat. Napětí mezi banálním zaháněním nudy, poměřováním nechápaných sil a moci v šedi nepravděpodobného světa periferních sídlišť provinčních měst vyloučených oblastí mimosvětských zemí, a palčivými krůčky po duchovním žebříku podél axis mundi se k nesnesení zesílí po příchodu „otce“, s nímž přicházejí nové zkoušky, výzvy a vzestupy. Ten zosobňuje nadosobní, patriarchální řád, chlad, který se zprvu jeví jako nesrozumitelnější varianta dosavadní citové monochromie poznané skutečnosti: své syny ani tak nezkoumá, jako trénuje či „testuje“ podle pravidel vlastní řeči. Společná cesta ubíhá trpce všem nerozumějícím si: každý z trojice jí kráčí po svém a vzdalujíce se, přibližují, jak to znázornila již klukovská honička mezi prvními epizodami filmu. Jako se až neuvěřitelně pestře mění svět v roztodivně orientovaných, ale vždy přesvědčivých, záběrech, čistých a bezprostředních, tak se prohřívá i matoucí chlad, projasňuje se nejistota a nevíra, ale i temní radost – vše v interakcích rozumu a srdce, protikladně se valících vln, rozechvívajících celou planetu. Nemužná dospělá cizota popraskává ale jen pomalu, zatímco rozum, přesvědčivější ve slovech, která v té ryzí plodnici citu, jíž je převládající ticho, váží více a otráví svými argumenty, nevírou a opojnou mocí všechna blahodárná vodstva, přehradí očistnou prostou bezprostřednost a pak stačí již jen málo… K pravé proměně konečně přispívá krutý tragický zvrat, jenž spouští stavidla léčivé lítosti, a dešti prosvítá světlo Moudrosti. Přesycení filmu symboly, často víceznačnými, umožňuje jeho různá alegorická čtení. Dominance křesťanských odkazů kontrastuje s nemilosrdností zkoušek a bylo by jí rovněž možno chápat jako kritiku formálních duchovních návyků nebo nemilující církve i jako výzvu k pokornému poddání se řádu, k potlačení vlastního Já a povzbuzení lásky. Nad hledáním té pravé se spíše kloním k tomu chápat je jen jako podněty k ohledu k hieroglyfické povaze skutečnosti, k tajemství, které tkví za pohyby, gesty i slovy. (26.10.2017)

Zmizela cesta, slovesa, ve fotografiích zůstal podmiňovací způsob. Cizinče, otče, podobáš se navlas Tomu na obrázku. Ta zežloutlá náruč mě zadržuje ve vzpomínce. Nažloutlý, po ní toužím. Ta přítomná, otcovská, cizí, mě ale na cestě v prachu, dešti, na moři, ostrově, na věži mačká, drtí. Zlím se a nenávidím Tě. Přemáhám zlostí strach, jednou dlaní vrah, druhou poraněný syn z fotografie. Nakonec Ti uteču. Les ustupuje rozpadlé věži, louce, místu, kde ve větru rezavě skřípe můj výstup. (06.02.2009)

Velmi intenzivní zážitek, který šel až na dřeň mého já. Andreje Zvjaginceva jsem do této chvíle neznala, ale od teď si nenechám ujít žádný z jeho filmů. Výběr dvou chlapců do hlavních rolí byl dokonalý a na oči těch kluků hned tak nezapomenu. Naprosto přesvědčivé výkony s atmosférou, která mě pohltila od prvního momentu do toho posledního a pak jsem ještě chvíli seděla a rozdýchávala tuhle úžasnou i když smutnou, filmovou perlu! (07.08.2012)

Uff, síla. To nejlepší, co se s tímto filmem dá udělat, je pustit si ho naslepo, nevědět o něm vůbec nic, a nechat se jím rozervat na cucky. Nádherná kamera a lokace, vynikající scénář a neokázale působivé herectví představitelů všech rolí daly vzniknout neobyčejně působivému a krásnému filmu. Skvostný režijní debut, který si v ničem nezadá s mistrovstvím Zvjagincevových pozdějších snímků. (28.03.2015)