Dům na předměstí

Ve filmu je vidět, že Nedošinské role uzurpátorské bytné vůbec nesedí a ani ona si tuto roli moc neužívá. Dobrosrdečné tety a hokynářky jí šly daleko líp. Ale je fakt, že i tento film táhne převážně ona, jinak mě tam žádná postava nijak zvlášť nezaujala. Oproti jiným pamětnickým filmům méně vtipné, slabý průměr. 45% (07.07.2017)

„No tak uznáte, slečno, že takhle to dál nejde. Buďto budu hrát já nebo…přestanete vy, tak si vyberte.“ Co máte ze života, když si ani v klidu nezahrajete na klarinet? A pak to dilema, zda osolit či panýrovat…Nechci sice upozaďovat Poláčkův přínos, ovšem Miroslav Cikán vykročil do světa filmu docela suverénně. Navíc měl k ruce partu (povětšinou) zkušených herců, zvlášť „nedělejte z toho potřebu“ Haas a „žena původně dobrotivá“ Nedošinská jsou perfektní, ale i Plachta, Vítová či Kovařík potěší. Krom situační komiky, hlášek nebo písní („Kdybych měl kamna s plotnou, do smrti vařím si sám.“) nechybí ani trocha té romantiky, ačkoliv je úsměvné, že jedinou „líbací“ scénu si odbudou Jaroslav a Hermína Vojtovi, v reálném životě sourozenci. I přes nějakou tu slabší chvilku či pocitově podivnou pasáž vzpoury to vidím na slušné 4*. „Pane Zajíčku, ať mi nezapomenete, zejtra ve 2 se jde na výlet.“ - „Tedy paní domácí, já ne…!“ - „Co ne?!“ - „Já ne…že bych snad byl proti, ale možná, že nebude hezky.“ - „To já už zařídím!“ - „No, tak to bude jistě hezky…“ (07.07.2019)

Z mého hlediska nejlepší filmový Poláček, nejenže jeho specifický humor na pomezí přívětivosti a kritiky je pořádně zachován, nesklouzl k lidovosti typu Slavínského, ale díky montáži a expresionictické kameře tu máme dílo, které mě baví jen sledovat vizuelně (jen se kochejme samotným domem, nápisy i vybavením bytu otce Hany Vítové). (05.01.2014)

Jeden z nejlepších filmů "sirky" Hugo Haase a "jediné mluvnice v domě" Antonie Nedošinské. Zaskvěl se i Plachta ("vespod jsou vajíčka a nikdo k nim nemůže"), Vojta ("taky dobrý"), a jeho manželka ("co mu nadávate? svýho muže si můžu trestat jenom já"). František Kovařík zase prokázal, že muži doopravdy nestárnou, i v padesáti vypadá jak devadesátiletý Hrbolek (a obráceně). (01.05.2014)

Klasický přepis Poláčkova románu je zdařené dílko Cikánovo, v němž exceluje osobité herectví Hugo Haase, šibalské úsměvy Hany Vítové a Antonie Nedošinská v netradiční záporné roli misantropické vládkyně nad svými podnájemníky. Některé výkony vedlejších rolí dojem poněkud kazí, především bych vytknul závěr, kde si Věruška Hronová hraje na oběť prřepadení, abyudobřila otcese svým snoubencem. (14.08.2017)