Dych života

Bondovky mám zatím nakoukané pouze odsud vejš, takže neposoudím změnu stylu (pokud nějaká byla) oproti Mooreovi, ve srovnání s 90. léty mi to ale přišlo strašně strnulé a šedivé a celkově to klasifikuju jako mírně ubíjející bondovský průměr s fajn akcí (hranice umí Bond přecházet jako nikdo :) Poprvé jsem dostal hroznou chuť natočit si vlastní bondovku. (28.10.2009)

Stejně jako dnes už nemusím moc akční filmy z osmdesátých let (už jen ta móda a hudba...) tak mi úplně nesedl Dalton jako agent 007. Třeba Craig byl pro mně vyloženě šok, ale zvykl jsem si rychle. Dalton je stále jakýmsi cizorodým prvkem a já ho má zafixovaného jako schopného herce jiných filmů... Naštěstí však se tato bondovka s úctyhodným číslem 15 částečně odehrává na Slovensku. Honička Bonda s Ladami VB a vojenskou rolbou je dnes už legendární... Jo to bylo tenkrát. Dnes už jsme pro agenta Jejího Veličenstva - spojenci :-). * * * (05.11.2012)

Zbrusu nový hrdina byla ta pravá volba do akčně laděných osmdesátých let a Dalton dal Bondovi po několika okatých minelách konečně opět solidní tvář drsného a nelítostného akčního hrdiny moderní doby. Dech života je celkově dosti markantní odklon od předešlých několika bondovek. Rozhodně je svojí koncepcí příběhu (změny lokací) velice exotický a nápaditý - viz scény z Afganistánu a Slovenska. Bohužel je však dějově dosti plochý. Od nudných záporáků počínaje, nevyrovnaností tempa konče. Akce solidní, tvrďák Dalton přímo vynikající, ale děj nezáživný. Nicméně i tak je tato bondovka dosti průkopnická a rozhodně si zaslouží uznání. (17.07.2007)

Bond v mých očích zaválel, přestože když jsem Dech života viděl poprvé, tak mě to tak nějak moc nechytilo. S odstupem času a nutnou reprízou se za svůj unáhlený verdikt omlouvám. Dech života je totiž znamenitou Bondovkou a spolu s Chobotničkou nejlepší díl 80. let. Timothy Dalton zde předvádí mnohem více než v pozdějším Povolení zabíjet, který moc s 007 nemá společného, jelikož se jedná o osobní pomstu. PS: Musím pochválit chytlavý hit A-Ha. 70% (25.03.2008)

15. bondovka -Tak já to řeknu hned a naplno. Po prvním Bondovi, nudném Bondovi a vtipném Bondovi přišel nejlepší Bond. Ano je to tak. Ti co mě znají vědí, že na Daltona nedám dopustit. Má charizma, hlášky, nepostrádá klid, ale i jistou zranitelnost. Přesto však stále působí drsně a tvrdě. Bůhvíjak by vypadal Brosnan, kdyby nebylo Daltona. On je pro mě spíše takovým pokračovatelem. A to je jen dobře. Dalton i přesně vystihl Bondovu osobnost a to mi nikdo nevyvrátí. No a teď k ději. Dalton měl nevýhodu na slabé příběhy. Možná pokud by dostal více propracované než jen vyloženě efektní akčňáky mohl tu být dýl než dva příběhy. Dech života nabízí Bratislavu. Tatry u rakouských hranic, ruské speciální jednotky a přeříznutou Ladu (nejsem sprostý, Bondgirl se jmenuje Kara). Potěší návrat Aston Martin V8 (IMHO nejluxusnější a nejpěknější Jamesovo vozítko). John Glen sice postrádal špionážní cit předešlých režisérů, ale zase přesně držel Broccoliovského hesla "Dopřejte divákům nejlepší akci. Od toho tu ty rozpočty jsou." A Glen to skutečně zvládal na výbornou jak dokazují scény v Afghánistánu. Ale se záporáky je to slabý. Válečný nadšenec a ruský floutek. Pche. Ti Bonda nemůžou ani postrašit :-) Vše zachraňuje bloňďáček Nekros a jeho průlet vzduchem bez boty ;-) A song? No jsem rád, že už jsem o norské A-ha potom už vůbec neslyšel. (31.07.2006)