Nebo

O nesnesitelné lehkosti hraní C.Blanchett a naivní zranitelnosti nejednoznačného minimalisty Ribisiho není pochyb. Především na nich Tykwer komorně, jednoduše a o krok napřed před užaslým divákem vystavěl originální příběh o křehké lásce s mlhavou budoucností, která nezná nízkou letovou hladinu. Celým filmem se pak táhne jako nadpozemská niť Spiegel im Spiegel od Estonce Arvo Pärta, která mi byla tak dlouho povědomá, až jsem si vzpomněl odkud. Tohle byl ten element, co udělal ze zde tolik poplivaného Ritchieho Swept Away alespoň pro mě ne úplně odsouzení hodnou záležitost. A pro ty, co se kvůli glorifikaci vražedkyně a jejího (ne)přijmutí odpovědnosti za své činy pozastavují nad amoralitou Nebe, mám stručný vzkaz: „Žádný strom ani vrtulník nerostou až do nebe.“ Ale to mi bylo pár minut po konci filmu, upřímně řečeno, zcela jedno.. (14.02.2011)

Jakto ža takovýhle superfilm má v Cinemě jenom 60%? Asi producenti málo mázli, nebo neslíbili exklusivní materiál. Každopádně tohle je druhej film Tykwer a druhej klenot. Nebe je krásný film po všech stránkách. Cate je tady úplně úžasná. Krásná kamera, krásná hudba a výkony Blanchettové a Ribisiho...100% (18.11.2004)

Málokedy pridávam ďalšiu hviezdičku s takou ľahkosťou, s akou som ju pridal Nebu po jeho opätovnom zhliadnutí. U zrodu tohto filmu asistovali veľmi kvalifikované sudičky (Tykwer, dvaja Krzystofovia a božská Cate) a keď im ešte do toho hrala krásna hudba, dielo sa nemohlo nepodariť. Popri všetkých svojich kvalitách je Nebo pomerne rozporuplným filmom a nejeden divák si kladie otázku, aký postoj má zaujať k sympatickej vražedkyni, ktorá nechcela zavraždiť tých, ktorých zavraždila. Zaujímavo vystavaný príbeh, úžasná atmosféra podporená skvelým hudobným motívom a bezchybný výkon Cate Blanchett poskytujú vhodné prostredie na hľadanie odpovedí na túto otázku. (26.10.2012)

Otázka Giovanni Ribisiho z úvodní sekvence „jak vysoko mohu stoupnout“ by asi byla nesmyslná, jestliže by se člověk již při jejím položení vznášel v oblacích. Cate Blanchett proto otevírá příběh na nejhlubším dnu, sražena na kolena jak zlem okolního světa, tak vlastními zločiny, ale to jen proto, aby byla pomalým a nenásilným tempem pozvedána směrem k odpuštění a opravdové lásce. Její nelehká cesta je tak silně očisťujícím zážitkem i pro diváka, který je z hluku a klaustrofobického prostředí policejní stanice pomalu přenášen do uklidňujících koutů italského venkova, kde se dvě duše prolínají v nerozlučnou jednotu. Konec je pak mlčenlivou katarzí, nádherným smířením se s celým širým světem i vlastním životem tváří v tvář nebeské klenbě a jejímu blankytnému tichu... (22.01.2017)

Hudba: Arvo Pärt (v jiných publikacich se uvádí: Marius Ruhland, Tom Tykwer); Určitě nadprůměr, mě jen chybělo větší propracovaní vztahu dvou hlavních hrdinů. Takto mi přišlo velice povrchní a z toho vyplývá, že chování postav mi nepřišlo přirozené (17.03.2006)