Spomienky na vraždu

Tento kórejský mix žánrov funguje výborne a aj keď ho mnohí prirovnávajú k filmu Sedem, ja som tam nejakú veľkú podobnosť nevidel. Vraždy... Toť asi všetko, čo tieto dva filmy spája, ale prístup je úplne rozdielny. Kórejci primiešali vážne dobrý humor, už v úvode som sa niekoľkokrát zasmial a čierny humor je tu aj v scénach, kde by ste ich nečakali, ale napriek tomu to funguje. Smiech na úkor postihnutého, či mučenia podozrivých, to nie sú často vídané veci. Ani šamanský pohľad hlavného predstaviteľa nevie odhadnúť, kto je vrah a divák dostane rovnako viac otázok ako odpovedí. To filmu ale vôbec neuberá na atraktivite a ja si ho nabudúce pozriem rád znova. Thriller? Komédia? Dráma? Asi všetko dohromady, ale hlavne skvelý film. 90%. (25.03.2012)

Typický Bong. Film se rozjíždí pomalu a k postavám přistupuje s podivnou odtažitostí, podobně jako na ně působí okolní společnost a její neučesaná, zastaralá pravidla. Praktiky vyšetřovatelů jsou příšerné a morálně pochybné a divák jim po chvíli ani nic dobrého nepřeje. A nic dobrého také nepřichází, neboť tohle není rozprávka o potlačování zla a jeho potrestání, nýbrž o jeho nepolapitelnosti a neodhadnutelné podobě, stejně tak jako o hořké demýtizaci dobra a zpochybnění požadovaných hodnot, které na rozdíl od západních filmů tehdejší jihokorejská společnost neposkytuje - detektivové nemají žádnou rodinu a jejich jedinou životní náplní je práce plná násilí, nedůvěry a podvodných praktik. Skrze opakované oddalování vyvrcholení a pocit rostoucí beznaděje se však divák s hlavním hrdinou postupně sblíží a začíná mu ho být líto, stejně jako je mu po chvíli líto všech vyslýchaných. Zločinem začíná být sama existence a vyšetřování je jen formou, jak se s ní vyrovnat a jak v ní najít smysl. Jestli mi Pečeť vraha opravdu připomněla nějaký hollywoodský snímek, nebylo to v žádném případě Se7en, nýbrž Finecherův Zodiac, v němž se podobně reflektuje beznadějnost systému a finální pocit morálního nezadostiučinění. Společně s Parazitem zatím vrchol Bongovy tvorby - jen mi přijde zajímavé, že zatímco v jeho oscarovce mi ta extrémně asijská žánrová vyhraněnost zkazila až konec, zde jsem se kvůli ní nemohl naladit pouze zpočátku. 85% (05.03.2020)

Opravdu vynikající temná kriminálka, skvěle natočená, jen ta jinakost asijského uvažování, logiky a návyků, stejně jako zcela odlišná reflexe přístupu k násilí, mi byly během sledování trochu rušivým elementem. Filmově to ovšem byla lahůdka, snímek fungující ve všech řádech, režisér Joon-ho Bong ví, jak se točí dobrá detektivka, navíc je ve druhém plánu velmi kritický, Jižní Korea konce 80. let minulého století vyznívá jako polototalitní stát, v němž praktiky policie jakoby se odehrávaly spíše někde na severní straně demarkační linie, která se táhne napříč korejským poloostrovem. Každopádně tahle zpráva o stavu jihokorejského venkova konce 20. století je velmi působivá a mnohovrstevná, už proto, že hledání vraha (=pravdy) je tu proces velice nejednoznačný a s nečekaně relativními výsledky. Snad u žádného jiného filmu jsem pak tak palčivě necítil potřebu vidět americký remake, nejlépe od Davida Finchera... (28.02.2012)

Při škatulkování to samozřejmě nejde udělat jinak než film označit za detektivní nebo dokonce thriller. Je to však zavádějící. Vzpomínky na vraždu jsou vlastně antidetektivka. Spíše je to film psychologický, ve své vlasti možná vnímáný i jako sociálně-kritický. Můžete ho vnímat buď tak, že odhaluje neschopnost policie (zde je cítit onen společensky kritický tón) nebo tak, že poukazuje na naši všeobecně lidskou neschopnost poznat pravdu (v tom je čistě postmoderní). Mnohému divákovi může způsobit zklamání, protože nenaplní jeho očekávání. Neřídí se totiž pravidly detektivního žánru, ale právě tím je zajímavý. - Rozhodně nevidím v tomto filmu žádné korejské "Se7ev" a to je jedině dobře. Není to totiž napodobenina, ale originál. (05.04.2005)

Tenhle film by bylo možné hned zavrhnout. Teď mám na mysli hlavně první půlhodinu, která je k uzoufání nudná a těžkopádná, až z toho bolí oči. Někdo by zas mohl poukázat na práci policie, na její skoro amatérské postupy, jak při vyšetřování, či při výsleších, těm bych doporučoval podívat se např. do naší nedaleké minulosti, na manžele Stodolovi. Ono to tak vážně možná trošku vypadá, hlavně ze začátku, jako snad nějaká až skoro satira, ale to vás rychle přejde, to mi věřte. Pak tahle celá kriminálka nabere rychlé tempo a spád, k čemuž prispěje i zajímavé profilování postav a hlavně konec, který vlastně žádným koncem není a působí jako velmi vydařená tečka. (19.01.2015)