Spomienky na vraždu

Tohle mě uzemnilo... vlastně jde o asijskou obdobu metafyzické a sociální detektivky (Tenkrát v Anatolii mi naskočilo hned několikrát, byť spíše jako vzdálená rezonance) a zároveň jedinečný žánrový mutagen, který se z úvodních komediálních a satirických tónů přemění v temného thrillerového netvora. Motivy posedlosti, zápalu i nevypočitatelnosti pachatele zavánějí Fincherovým Zodiacem - nebo spíš naopak (s ním spojuje Pečeť vraha i neobyčejně pomalé tempo a konzervativní odpor k efektnosti). Gradace je subtilní, ale naprosto jedinečná, stavba postav fascinující (proměna křupanského detektiva v tragického hrdinu během několika minut - brilantní), inscenace některých scén promyšlená od pohybu kamery až po situační rámec (od blbostí typu scéna bordelu s blijícím velitelem až po napínavé scény vražd). Snažím se vylovit v paměti, kdy jsem si thriller o sériovém vrahovi naposledy takhle beze zbytku užil ve všech odstínech... zase asi ten Zodiac, ale Pečeť je vtipnější a podvratnější. Vidím, že moje mezery v korejské kinematografii jsou alarmující a žádají si zaplnění! (28.02.2012)

Pre mňa po dlhom čase, veľmi silný zážitok. Spôsob akým Joon-ho Bong vybudoval atmosféru provinčného mestečka s jeho veľkým tajomstvom je dokonalý. Film funguje presne ako má. Celé tajomstvo je zahalené rôznymi otázkami, na ktoré sa snaží trojica detektívov nájsť odpoveď. Ale nedarí sa im to. Vždy keď začne pršať a ozve sa s rádia pieseň Sad Letter - môžme očakávať že niekto zomrie. Práve toto poznanie vytvára neuveriteľné pocity napätia. Film pritom nepôsobí tak naturalisticky ako napríklad I saw the Devil ani nie je posunutý do vyslovene detektívnej roviny. Postavy sú častokrát vtipné, zmätené a zúfalé. Skôr ako na explicitnosť sa film dostáva do roviny umeleckej, čo je umocnené výbornou kamerou a strihom. To že prípad zostal dodnes neobjasnený a to, že zúfalstvo detektívov sa postupne presúva na divákov je jedným z ďalších dôkazov toho, že Ázie vie ako točiť príbehy. Posledná scéna mi spôsobila také zimomriavky aké som už dlho nezažil. Jeden z najúžasnejších filmov na najodpornejšiu tému aké som kedy videl. (15.07.2012)

Podle mě A-class detektivka. Dost chápu, proč je hodně lidí naštvaných po prvních minutách a věřím, že to byl i záměr tvůrců. Koukáme se na příběh, kdy sériový vrah likviduje každou chvíli nějakou obě't a detektivové ho nezvládají odhalit. Být to CSI, tak na místě činu najdou asi 50 stop a pak už jen vybírají jednoho z 10ti podezřelých. Tady jsou ale beze stop a zoufale se chytají každého stébla, aby zabránili další vraždě, ke které se jistě schyluje. Takže ze začátku je vidět, jak pár ne moc schopných detektivů používá dost hrubé metody, které ale kdo vydrží, určitě pochopí. Navíc pár scén je tak nervydrásajících, že by jim mohly stovky vyvražďovacích hororů závidět. (07.06.2010)

No ale toto bolo dosť tragické. Neskutočná nuda. Myslela som, že keď už som mala za sebou prvý kórejský film, že toto už nebude nijak zvlášť pre mňa divné. No divné to nebolo ale bolo to hrozné. Neskutočne zabité až dve hodiny filmu. Zbytočné naťahovanie, keď sa to tak vezme dokopy sa tam nič nedialo. Sem tam niečo napínavé ale inak samá nuda a krochkajúci kórejci, ktorých herecké výkony stáli za hovno. Čakala som od tohto filmu viac čo bolo veľká chyba. Mala som len zrejme šťastie, že ten predošlý kórejský film bol naozaj dobrý a plný nechutností. Myslela som, že tento bude rovnako skvelý. (10.07.2015)

Už jsem ve svých komentářích vícekrát napsal, že mám problém s východoasijskou kinematografií, obtížně přijímám její myšlenkový svět, etická měřítka a obecně kulturní rozměr. V některých případech těm filmům nerozumím, v jiných se nemůžu ztotožnit s jejich etickými východisky a v jiných mi prostě vadí režijní styl a nepřirozený pohyb i řeč. Jihokorejská kinematografie je toho typickým příkladem. Ještě se mi nestalo, abych některému jihokorejskému snímku udělil víc než 3* včetně těch nejuznávanějších režijních es. Paradoxně se tak stalo u Pečeti vraha, což je film, kterému můžu vytknout spoustu dílčích nedostatků, které by mě mimochodem u známých amerických nebo evropských filmařů iritovaly nepoměrně víc. Ať už je to celá řada absurdních prvků ve vyšetřování, které bych akceptoval u zemí střední Afriky a možná ještě tak střední Ameriky, ale u technologicky a kulturně vyspělé Jižní Koreje mi přijdou neuvěřitelné, naivních zvratů ve scénáři (onen zásadní objev, který zvrátí pohled vyšetřovatelů, je od začátku jasný i velmi průměrně inteligentnímu divákovi bez znalosti forenzních kriminalistických metod), po zvláštní žánrové zařazení, kdy film obsahuje řadu komediálních prvků, které ale podle mě vznikly spíš jako kouzlo nechtěného, než jako tvůrčí záměr a působí ve výsledku rušivě. Přesto je to ale film nikoliv výborný, nicméně zajímavý a ten kulturně odlišný pohled na společnost z opačného konce planety tomu nakonec přidává hodnotu čtvrté hvězdičky. Navíc i když mám výhrady ke scénáři, musím snímku uznat filmové kvality v podobě výborné hudby, střihu a kamery. Celkový dojem: 75 %. (31.07.2011)