Jakubov rebrík

Docela zvláštní horor se zajímavým zvratem na konci. Tim Robbins svou roli hraje naprosto skvěle a atmosféra vás taky pohltí. Trochu mi to připomnělo seriál Awake a film Pan Nikdo. Pořád totiž nevíte, co je skutečnost a co ne. Tim tu hraje veterána z Vietnamské války a dějí se mu divné věci. Pořád se mu vrací hrůzy z bitvy a on začíná být paranoidní a odpoutává se od reality. Naštěstí v tom není sám a jeho bývalá jednotka to prožívá s ním. Jenže nic není tak jednoduché. Je celý systém spiknutý proti němu, nebo je Jakob jen blázen? "Chtějí mě zabít!" (14.01.2021)

Dostal jsem úplně něco jiného než jsem čekal. Človek se chvilku zamotává a ztrácí se, ale pak se vše vrátí do normálu. Jenže to netuší, že o pár minut déle nebude zase tušit a bude přemýšlet, co se děje. Přesně takové filmy, které vás nenechají v klidu mám rád. Nakonec musíte počkat na závěr, který vše rosekne.. 8/10 = 80% (12.03.2012)

Výborný, ale také i těžko uchopitelný snímek, o kterém jsem doposud věděl tak nějak matně a o to víc jsem příjemně překvapen. Navíc docela zaráží několikrát zaznamenaná podobnost s letošní Hranicí života (čistě subjektivní dojem vycházející z mého pochopení obou filmů), která je minimálně o třídu horší. (11.05.2006)

Som dosť sklamaný. Čakal som poriadnu halucinogénu jazdu. Dostalo sa mi akejsi moralitky. Ak už Vietnam tak radšej Apocalypsu, Čatu, alebo Lovca jeleňov. Najlepšie na tom filme sú prsia Elizabeth Peňa a priznajme si to, ani tie nie sú nejako veľké. Každopádne prienik do zložitého psyché ústrednej postavy sa nekoná, pretože skrátka Robbins si ako postava vôbec netúži k divákovi vytvoriť nejaké sympatie. A ako ukážka všetkých zlomyseľností vojny som si to pustil asi už trochu neskoro. Atmosférou film v pohode, ale celé mi to príde ako hra na niečo, čo to nie je. Škoda. Fakt som čakal niečo viac. (01.01.2017)

Slastně těžkomyslný a geniálně depresivní alternativní film s motivem války ve Vietnamu, tentokrát však ne válečný, nýbrž spíš... veteránský. Jeho hlavní hrdina Jacob Singer se (už v poválečné době) stále vrací ve svých vzpomínkách a vidinách do válečných časů, a nejen tam, také ke své bývalé ženě a svému mrtvému synovi. A ony vzpomínky a vize postupně nabírají stále bizarnějších a děsivějších obrysů a přecházejí chvílemi až v horrorové výjevy. Realita se prolíná se sny a představami, až se hranice mezi reálným a snovým světem začnou vytrácet a hrdina je spolu s divákem zmítán pochybnostmi, stihomamem a existenciální úzkostí. Může za to tajné experimentování s halucinogenními drogami, které prováděla americká armáda na nic netušících vlastních vojácích? Těžko napsat něco podrobnějšího, aby člověk příliš nespoileroval, což by byla neodpustitelná netaktnost, neb si dodnes vzpomínám, jak se mnou kdysi hodně dávno pointa prozrazená až v samém závěru filmu zamávala. Jacob's Ladder možná nevyniká svým zpracováním (působí místy trochu nízkorozpočtově), ale ční vysoko nad průměr svým skvostným mysteriózním příběhem o věcech mezi nebem a zemí. A je v něm například prezentována jedna hluboká a dle mého soudu naprosto pravdivá myšlenka o tzv. pekle, ďáblech a andělech z pera středověkého německého mystika Mistra Eckharta. Ale nebyl bych to ovšem já, aby se mi z celého filmu nelíbila nejvíc jedna naprosto pitomoučká vedlejší scénka, ve které čtyři černé holky na chodníku zpívají kolemjdoucímu Singerovi v pošťácké uniformě "Please Mr. Postman". (23.10.2013)