Pohraniční pásmo

Zatímco Parkův film Sympatie pro pana Vendetu (2002) působí, že mohl být natočen klidně včera, oproti tomu jeho předchozí film JSA (2000) stihl za tu dobu v některých ohledech dost "zestárnout". Je to dáno ale především tím, že měl Park zřejmě potřebu si vyzkoušet efekty, které možná na svou dobu působily hrozně "cool", ale dnes již vypovídají čistě o režisérově tehdejší nevyzrálosti, používat něco efektního avšak bez významotvorné hodnoty (přiblblé prolínačky, unavující 360° švenky během hovoru, matoucí jumpcuty). Je však neuvěřitelné jak velký krok k první trilogii pomsty za ty dva roky učinil, protože v jeho dalších filmech již vždy zručně balancuje na hraně manýrismu a nikdy nepřepadává přes okraj. Jsou to tedy spíše maličkosti, nedotaženosti či samoúčelné frajeřinky (ze kterých však Park hned v následujícím filmu "vyrostl"), které mě během filmu rozptylovali. Ať už jde o naprosto zbytečné a spíše matoucí podtitulky; nevyváženost linie psychologické a detektivní, kdy ta druhá vlastně jen slouží k tomu, aby prohulubovala napětí jak to celé dopadne (ale její vlastní příběh, postavy /kapitán mluvící pravděpodobně naučenými anglickými replikami by zasloužil celý vystřihnout/ a proces pátrání jsou zcela postradatelné); či mi vadily pitomosti typu, že se kameramanovi podaří natočit záběr nakřivo. Dílo je však dojemné ve své upřímné naivitě a pro Korejce (jak jižní, tak i severní) musí představovat důležitý snímek pro své pacifistické poselství. (16.06.2013)

2) Silný príbeh je hlavnou dominantou tohto filmu. Okrem toho je to vizuálne brilantne nakrútené, ale problémy mi robili niektoré prestrihy (napr. chaotická finálna verzia prestrelky). Súhlasím s Adrianom, že postava vyšetrovateľky je vcelku zbytočná a dejová linka okolo jej otca zbytočne brzdí dej. Ale to by bolo všetko čo môžem namietať. Park dokáže svojím filmom pobaviť (odpľúvanie) i zmraziť úsmev na tvári (finále) - celkovo však zanechá neutrálny dojem (neobhajuje ani sever ani juh) a jeho film je veľkým pladoyer, silnou výpoveďou o dvoch krajinách, ktoré majú k sebe tak blízko a zároveň tak ďaleko ako dvojica oproti sebe stojacich vojakov na stráži demalitarizovanej zóny. (04.08.2005)

....pouvodně sem sem chtel dat krasnaje zvezd 5...ale pak sem si všim,,,že tři palce nahoru vod levyho dolniho rohu je šeredna čmouha a upřostřed přilíplej ždibíček čehosi......hadam nasledek najeky nehody.....tušim že bud masařka/únor´08/leva ruka/reflex/ anebo kamenak´03/nauzea/špatnej odhad/....každopadně na sedmi hodinach....je to z důvodu možností Á či BÉ pekně rozmázlý a kazí to dojem...ja vim že by nejspíš vetisna Gongdong gyeongbi guyeokfilů namitla že to chanwookparkova chyba není, ale ja sem jinyho názoru.....zas musíte kurvavocenit moji upřímnost.....a abyste videli že sem sice sráč, ale fér sráč,,slibuju ze ten kus přilepenýho výblitku zůstane tam kde je minimálně dalších deset let,,,,aby všechny další snímky (jakjinak než ORIGIINÁL ODMATELA) kerý projdou ánem mýho pc v budoucnu nebyly ve výhodě....Ve jménu otce, syna, i ducha svatého. Hymen (09.06.2008)

CITÁT - Není důležité kdo, ale proč?........... Incident mezi Jižní a Severní Koreou. Mladá majorka z Ženevy (Sophie Jean) přijíždí do Joint Security Area vyšetřit příčinu jednoho zvláštního incidentu. Jihokorejský voják zastřelil dva severokorejské protivníky - proč? CITÁT - Na světě jsou jen dva druhy lidí. Komunističtí bastardi a ti, co chtějí zabít komunistické bastardy............. Byl voják unesen, nebo se pokusil dezertovat? Politický příběh o jednom zvláštním přátelství, kde každý říká něco jiného a každý má pravdu. CITÁT - U vás nemáte zpěvačky?............ Scéna se psem v 50 minutě je velmi dojemná. Jdi, na druhé straně mají víc jídla................. Film má zvláštní námět a velmi zajímavou kameru. V 66 minutě si ji můžete pořádně vychutnat - takové záběry mám rád. CITÁT - Oba státy chtějí aby se vyšetřováním nic nedokázalo........... Scénář - Kim Sung Bok. (23.06.2013)

Ťažko sa mi ešte stále hladajú slová akými popísať to čo som ma ltú česť zažiť v spoločnosti ďaľšieho Parkovho majstrovského diela. Keď by som hľadal paralelu s inými vojnovými filmami, nenachádzam nič takého ľudsky emocionálne ovalujúceho ako práve Joint security area. Obvykle som vo svojich komentároch možno až prehnane výrečný, no tu sa zmôžem už len na jednu vetu: Neváhajte ani len sekundu, nebudete ľutovať. (18.03.2007)