Příklady táhnou

Prozření jedné autoritativní a staromódní babičky trpící předsudky vůči všemu novému, má v sobě jakýsi odkaz národní soudržnosti. Oslava trampingu jako ryze české záležitosti i Tyršova filosofie pohybu a cvičení. To vše v poklidném, uvolněném herectví, kterému se vyhýbá klasický přehnaný humor, či celkový projev zúčastněných (herecky vyklidněná Nataša je docela vzácnost). I trampující dvojice je daleko věrohodnější, když představují místo gymnazistů vysokoškoláky. Lehká (roztomilá) naivita - patnáctiletá žába zjišťující pravdu o početí - trošku předpověditelný děj, ale i hromada legrace "to je jak to hrají ti dva blázni, jeden se jmenuje ping a druhý pong" krásné exteriéry i študentská mluva "prosím, boule obecná". V počátcích nejtěžších dob českého národa vznikaly filmy, národ stmelující."To že je celý svět, to není svět, ale blázinec" - "No a není dnešní svět jeden velký blázinec?" (18.01.2015)

Po velmi, velmi dlouhé době zase pětihvězdičkový film. Naška Gollová ve své první komediální roli. Přijíždí ke své přísné babičce na letní prázdniny, kde je také její sestřenice, zničená z věčného učení se a žádné zábavy. Hyperaktivní Jiřina (měli ji nechat Natašku, vážně) přinese ale do domu tolik radosti, naučí babičku trampovat a užívat si u táboráku v teplácích. Nesekunduje ji naštěstí žádná vrstevkyně, naopak, zastoupení herců je sice ve starší kategorii, ale o to lepší. Nesmíme ovšem zapomenout na krasavce Novotného ( i když nevím, co na něm všechny tak měly....), komedianta Strejku a samozřejmě pana Neumanna! Výborná příležitost vidět Natašku na klavír hrající, tepláky mající, ve vodě plavající a nenuceně kouřící. Vřele doporučuji, je to totiž šlágr! (25.12.2012)

Staré české filmy jsou postaveny na hereckém přehrávání, a dokonce je to většinou jedině ku prospěchu věci, ovšem v tomhle filmu to zejména Strejka s Májovou silně přeťápli. Kdyby jim aspoň autoři napsali nějaký vtipný text, ale to né, oba žvatlají jak pětileté děti, což není nejlepší přirovnání, protože děti většinou mluví velice chytře a promyšleně, spíš mluví jako lidi, co si myslí, jak jsou neskutečně vtipní a přitom jsou neskutečně trapní. To zase byla věta, ach jo. No a tuto rozjuchanou (skoro) ústřední dvojici nevyváží ani tradičně velice úsporný styl Naskové, která většinou jen tak stojí na scéně jako (velmi silný) sloup a udělá tak v průměru dvě gesta za minutu. Zvláště její úlek (pomalu daná ruka před pusu a ochotnicky vytřeštěný zrak a hlasitý nádech) by se mohl vyučovat na DAMU, totiž v tom smyslu, jak se tato emoce určitě hrát nemá. (25.05.2013)

Sympatické filmy s Růženou Naskovou můžu, nejsou to sice zdaleka všechny, ve kterých se objevila, ale zrovna „Teplá, Teplice… tepláky tady nejsou" má v sobě ten skvělý feeling druhé půle 30. let, kdy nejdůležitější byla mladá mysl a zákeřnost nikdy nebyla tak zásadně podlá. Umba film do každé rodiny! (20.02.2009)

Mám ráda filmy pro pamětníky, ale tento mi nesedl. Spíše než vtipné mi to přišlo trapné, přehrávající, umělé, hloupoučké a nedostalo do děje, přitom rádoby "výchovné." Nedostavil se sladký úsměv, přenesení se do idylických časů plného lidí z reprezentativních vil, elegánů v kostýmech, ze kterých srší zábavné věty a žijí v kouzelném světě lepší společnosti. Ani jsem neprožívala sladkobolně melodramatické emoce, nezasmála se, nepokochala se, myšlenkově se neobohatila, prostě prázdno. Bylo to bez atmosféry a příliš nucené. "Příklady" mě nepřitáhly ani ničím neoslovily. A do toho ten způsob konverzace... Naivní a bez invence. Patnáctiletá opožděná Jarmila s opakovaně vyplazeným jazykem, úmyslně prkenná obrýlená vychovatelka (jak nevšední nápad!) ... Další film na pohodičku? Ne, tentokrát fakt ne. (15.06.2019)