Post Coitum

Post Coitum je prodchnuto odleskem velkého mistra Felliniho, k němuž se Jakubisko tak hrdě hlásí. Výtvarná stylizace se však nedá popsat jinak než kýčovitá (Nero fotografuje Bočanovou coby anděla, Nero fotografuje "zrzavou" ve vaně se saxofonem...). Nechápu, že člověk jako Jakubisko, který má bezesporu úžasné výtvarné nadání, dokáže být s PC spokojený. Kromě tétopodivné stylizace jsou tu také nepovedené triky - střílení s digitální krví a špatně načasované výbuchy. Herecké výkony - jsou tu lepší i naprosto hrozivé kreace. Jednu z těch horších vytvořil Franco Nero. Ona to asi není tak úplně jeho vina, protože kostymér, který mu vytvořil image bezdomovce, nedává divákovi příliš šancí slavnému herci něco věřit. Zvlášť, když hraje sexuálního přeborníka! A ty hloupé dialogy (ten o Woodstocku je nejlepším příkladem), darmo mluvit. Abych jen nekritizoval, pravým opakem je Jiří Langmajer, který mě tu skutečně překvapil, a udělal radost (doslova postcoitální:) Role záporáka mu sedla, a scéna, s ponižovanou manželkou stojící na židli je svou intenzitou v českém filmovém rybníku docela ojedinělá (člověká napadají jména jako Trier...) Ostatní herci se pohybují na pomezí divadelního přednesu a filmového herectví...nikdo krom zmíněného Langmajera mě nepřevědčil. Hrdinové filmu řeší všichni do jednoho problém s navázáním vztahu, v němž jim brání animální touha po sexu. Nic proti tomu, ale ve výsledku je únavné sledovat docela početnou skupinu hrdinů, kteří se chovají naprosto nelogicky, až náhodně, jediný systém je "každý s každým", což se brzy stane trochu stereotypním. A poslední věc - docela se mi líbil nádech magického realismu, takřka alternativního světa, který je tak trochu pohádkový... současně to působí i troochu nepatřičně, jakési alibistické ospravedlnění "prázdnoty" něčím hlubším (např scéna svatby, která jako by k předchozímu dějí moc nepasovala) Post coitum je film, který chtěl asi hodně říct, nakonec ale moc daleko nezašel...je to mišmaš videoklipové estetiky, magické realismu a filmu pro teenagery. (13.01.2005)

Neprávem zatracovaný film! Neříkám, že mě nadchl, ale rozhodně má na víc, než zdejších 25%. Jakubiskovo experimentování s kamerou se vám nemusí líbit, ale je alespoň snahou hledat nové cesty, což se o většině našich současných filmařů zdaleka říci nedá. A kolikrát se sekl takový Godard? Jakubisko se režie ujal až pár dní před začátkem natáčení namísto spoluscénáristy Marcela Bystroně. Jakubiskova „mrazivá city komedie“ zcela jasně referuje o hledání lásky v chladném anonymním velkoměstě. Většina postav filmu, vesměs individualistů ze světa showbyznysu, touží po duševní lásce, což dokazuje fiktivní historka o muži s rakovinou konečníku, kterou všichni vyprávějí dojatě a vážně. Také opakující se záběr na mladičký líbající se pár symbolizuje opravdovou vroucí lásku, plnou laskání a líbání, čehož se jinak v celé té přehršli souloží nedočkáme.„Erotické scény sú protriedkom na odkrytie toho, čo v sexe bytostne a nezastupitelne absentuje.“ „Post coitum nevytvára neviditelné duševné spojivo medzi mužom a ženou, ale prehlbuje individualizmus.“ (Michalovič, Zuska: Juraj Jakubisko, s. 169) A ona i taková opěvovaná Tisícročná včela nebo Márquezových Sto roků samoty jsou jen cestou postav od soulože k souloži a hledáním lásky ve světě samoty. Kdo považuje Post coitum za lacinou pornografii, nepovedený erotický film nebo jen za šukačku a nic víc, je podle mě pitomec a z filmu nepochopil vůbec nic. (30.01.2008)

Kdysi dávno, ... natěšen, pustil jsem si tento orgasmus. Zmůžu se pouze na konstatování, že Juraj Jakubisko snad tenkrát při přípravách a natáčení tohoto škváru nebyl zcela duševně v obraze. To se občas stává velikým umělcům, kterým dochází dech, že nabývají dojmu, že pro připomenutí a pro opětovný výstup na výsluní musí něco udělat. Udělat něco převratného, ... něco, o čem se bude psát, mluvit a co opět připomene zapomnětlivým divákům jeho jméno. Jakubisko udělal. Kdyby neudělal, byl by na tom mnohem lépe. Ani Franco Nero za zenitem své slávy filmu nepomůže k vyššímu hodnocení. (27.10.2008)

Tak negativní hodnocení, jaké se tu objevuje pramení snad z kategorického nepochopení, snad z nadměrného očekávání, hlavně asi z kontroverze snímku. Já nic moc nečekal, nemám ani nic proti kontroverzním filmům, které jsou jen o tom jednom, a tak jsem se pobavil. Podle mě dobrý film a nechápu proč ho jak akademici, tak diváci šmahem odsoudili. Takový je asi holt osud těch kontroverzních. (30.03.2005)

Ačkoliv mám rád filmy, které jsou nějakým způsobem "jiné," Post Coitum se mi nelíbilo. Celé mi to přišlo jen jako prachobyčejné a hlavně přehnané předváďění kamerových triků a na nějaký smysluplný děj už jaksi nezbylo místo. S tím souvisí i vizuální stylizace, která je velice nevkusná a snažící se za každou cenu šokovat. K hereckým výkonům řeknu jen to, že až na Langmajera (díky kterému dávám alespoň *) je to jedna velká katastrofa. Ostatně jako celý tento snímek. (07.10.2005)