Post Coitum

Ach bože, v jakém stavu tohle Jakubisko stvořil ?! Tohle se nemělo stát. Asi ten nešpatnější snímek o sexu a všem kolem něj, který jsem kdy viděl. Je to sice pár dobrých scének a hlášek ( "ty krávo", WC sex,...), ale to je tak všechno. Aspoň, že si to tyhle herecké hvězdičky mezi sebou rozdali. Námět filmu je vcelku obstojný, ale jeho zpracování, je místy až úděsné. Půl hvězdy dávám za to, že se ve snímku objevil coitus a občas nějaká náruživá část ženského těla. A druhou půlku hvězdy za zmíněné dobré scénky a hlášky. Jinak by to byl jasný odpad! (23.02.2012)

Film už i tak rozsalátovaný pohoršenými kritiky je v místním žebříčku odpadů, ale je to opravdu jeden z nejhorších filmů, potažmo nejhorších českých porevolučních filmů? To sotva. Problém Post Coitum je úhel pohledu, kterým se na něj díváte. Je to komedie a budu předpokládat, že je úmyslně natočená v absurdní nadsázce, s hromadou šílených postav, které mají potřebu různě cyklovat v různých postelích. K tomu vezmu v potaz, že Jakubisko se, snad i s jistým potěšením, vykašlal na nějakou svojí pověst seriózního umělce a do guláše nevěr zamíchal ještě zvláštní snové vize, vizuální efekty, které dojem absurdna ještě víc navyšují a zesměšnil Franka Nera rolí hippie fotografa. Takhle jsem to trochu bral, když jsem film sledoval s očekáváním braku, ale paradoxně jsem se u filmu zhusta nasmál u scén s eury oplývajícím Jiřím "Spanking!" Langmajerem, Mahulenou "tvoje kočička právě sere" Bočanovou nebo u lekce, jak křičet na partnerku "Ty kurvo!". Post Coitum je jednoznačně nejzábavnější duchovně pokleslý film, který jsem po revoluci viděl, všichni herci snad s vyjímkou Lucie Vondráčkové chytli správný vítr a všichni hrají absurdně, skoro jako v Tarantinovkách, hlášek se najde požehnaně. Jistě, sem tam z filmu čiší trapnost, hlavně v momentech, kdy se film snaží naznačovat hlubší myšlenky nebo s dialogy anorektické Lucie Vondráčkové. Ale zklamat ten film mohl leda lidi, co se těšili na sex, protože veškerý sex není zjevně úmyslně natočen jako sexy a žádný eroťák to přes všechny ty postelové scénky, kurvy a sprosťárny není. Nebo možná lidi, co čekali poetický ambiciózní film, kterých pan režisér už dost spáchal a o který se místy ke konci ke škodě celku snaží. Berte to jako absurdní komedii, parodii na dnešní přesouloženou společnost a příležitost vidět Langmajera, Bočanovou a pár dalších v opravdu neobvyklých rolích, nečekejte klasický myslitelský nebo snad umělecký film (i když Jakubisko podle rozhovorů opravdu věří, že takový film natočil). Radši Post Coitum než trýznící propadáky typu Bobule, Venkovský učitel, Nestyda a ještě ten nižší brak, co koluje v českých kinech. (01.12.2009)

Jo jo, vtip s nádorem na konečníku nezachrání celý film, který njde odnikud nikam, je v něm spousta naschválností, logických nesmyslů (jak se Mahulena dostala z toho zavěšení na laně při fotografování?, to Mahulena s manželem před svatbou nešukala, že neví, jak je ten její mizerný milenec?), charakteristiky postav žádné, takže nevíme, proč jednají jak jednají - člověka přece neovládá jenom touha po sexu. Párkrát asi nechtěný černý humor to vše nezachrání. A herecké výkony raději pomlčet, některé vyloženě trapné dialogy a scény by se mohly rozebírat na FAMU proč takhle ne. (26.11.2004)

Poměrně odvázané, silně kontroverzní a zatraceně provokativní - to jest Post coitum, snímek, který kritici i uživatelé CSFD jednohlasně poplivali a smetli do jam pekelných, kde již smaží Kameňáky, parta kolem majora Maisnera a jiné nevábné přešlapy české kinematografie. Nemohu si pomoct, ale zastávám názor, že Jakubiskova "mrazivá city-komedie" do pekelného kotle nepatří, neboť ačkoli zdaleka nedosahuje kvalit Jakubiskových nejlepších děl, pořád se jedná o slušný (pouze ve smyslu kvality :-)) a zajímavý snímek. Cílem nebylo žádné poetické umění a nebyla jím ani hustá šukačka, mnohé zde vystavené výtky jsou tedy poněkud zcestné. Jakubisko záměrně vdechl sexuálním scénám programovou neeritočnost a degradoval tak četné soulože mezi hlavními hrdiny na pouhé naplnění pohlavního pudu, sex je v Post Coitu prostý nejen lásky, ba i vášní a nepřínáší hrdinům žádnou slast - souložení je pro ně stejná zautomatizovaná samozřejmost jako dojít si v případě potřeby na záchod. V karikatuře světa, který Jakubisko podhaluje, neexistují žádné duševní hodnoty a citové prožitky, postavy v něm tedy sice tápou a snaží se najít jakési uspokojení, ale nikdy nedojdou dále, než k pouhé výměně kopulačního partnera, s nímž se situace vpodstatě opakuje. Stylizačně přepálený a přitom velmi dobrý vizuál (pěkné kompozice a vhodně zvolené natáčecí prostory) zdůrazňuje leitmotiv absurdity a povrchnosti života "moderního člověka", proto jsou v něm zahrnuty i různé samoúčelně vypadající kamerové finesy a digitální efekty; divokostí a nespoutaností formálního pojetí se tak Post Coitum blíží Stoneovým Takovým normálním zabijákům, k čemuž patří i technofilní hudební podkres. Zásadní problém filmu je ovšem ukryt v prachbídném scénáři Marcela Bystroně, který Jakubisko sice uchopil po svém - čili jeho jalovost přijal jako úmyslně karikaturizující prostředek, ale zejména mnohé dialogy Bystroně jasně usvědčuji z bezradnosti a zoufale marných pokusů stvořit něco ohromně cool, pročež se ani neštítil vykrádat již kultovní snímky. Po stránce myšlenkové nemá Post coitum vlastně co nabídnout, pointa je jasná už po pěti minutách a přesto nám ji ve finále Ondřej Pavelka pro jistotu natvrdo vyžvaní. Pro Jakubiska charakterisitcká smybolika je ve filmu přítomna, tentokrát ovšem v mnohem jednodušší a čitelnější podobě, než u něj bývá zvykem. Koncept Post coita je jednoduše takový, že každý poteciální kiks lze nějak v jeho duchu intepretovat a označit jej jako součást autorského záměru, žel ani velmi bujná fantazie a smysl pro teleranci nezabraní, abyste při sledování tohoto filmu občas neobraceli oči v sloup. Postavit dobrý film na špatném scénáři je sice možné - stejně jako lze usochat umělecky hodnotnou skulpturu z úlovků posbíraných na smeťáku, ale je třeba myslet na to, že pokud nebudou stavební části dostatečně opláchnuty, bude hotový výtvor - jakkoli umělecky hodnotný - stále prudce páchnout kanálem a shnilotinou.... (07.09.2008)

Juraj Jakubisko nám serviruje chladná príbeh bez citu. Nechápem, prečo ho veľa ľudí považuje za brak. Dovolim si tvrdiť, že film nastavuje zrkadlo dnešnej amorálnej dobe.Aj v realite je to také, že každý s každým bez citu.Presne taký je aj film.Ludia su ako hyeny bažiace po sexe.Nehladia na city, lásku, na nič.Film je chladný a chladným aj byť mal.To sa mi na Jakubiskovi páči,že sa nebojí riskovať a spracuje akukolvek temu podľa seba. (05.10.2008)