Český sen

Být přítomna větší konzistence vyprávění, tak šlo o dokonalou záležitost. Takto jde pouze o zajímavý a místy opravdu vtipný pohled na dnešní svět reklamy. Překvapivě nejslabší částí je ta závěrečná se samotným otevřením Českého snu. Naopak ty předcházející části kdy se díváme pod pokličku toho jak se dělá a připravuje reklamní kampaň jsou skvostné. Rozhodně zajímavý počin na našem dokumentárním poli, který vzbuzuje značnou kontroverzi ač překvapivě vůbec kontroverzní není. (04.06.2004)

Nadšenost socialistického konzumenta, který má najednou možnost vybírat nejen z nepřeberného množství zbytečných výrobků, ale i z velkého množství neméně nepotřebných supermarketů, se mění v "silnou" pozici zákazníka, který musí být osloven, přilákán a nepochybně zmanipulován. "Tak zkus se dívat jako dítě, spousta věcí omámí Tě..." V roce 2004 nám dva klucí, kteří vypadají jako by neuměli do pěti počítat, ukázali, co se skrývá za oponou a sílou reklamy. "Podvod na lidi, kteří si to zaplatili sami" zaznívalo z úst jedné pravicové političky, které se jistě nehodilo do krámu, že její politické vzory a chlebodárce ze západu, zrovna někdo tímto způsobem zesměšňuje a upozorňuje na jejich zaryté praktiky. Podvodnou politiku si tu lidé platí již přes dvacet let. Toto je jen kapka v moři, když se budeme bavit o financování něčeho, co se může zdát jako "zbytečné". Tohle rozhodně zbytečné nebylo. Ukázalo to nejen určitý vývoj společnosti, ale také její navyklé praktiky z předchozího režimu. Kapitalistické prozření za průčelím supermarketu je drsné, ovšem plně vyjadřující vše, co nám obchodníci ze západu nabízejí. Ale ano. Teprve až doma, pod zářivým obalem zjišťujeme, co, nebo spíše z čeho, jsou schopni vyrábět nabízené zboží. Nákupní centra nepochybně mění mentalitu lidí. Zde je to vylíčeno jako rodinný zážitek. Když jsou ti lidé šťastní, a když jsou všichni pohromadě, proč ne? Ale pro mně osobně je to děsivé. Výchova českého zákazníka, nebyla pro korporace chystající se do útoku na východ, po listopadu 89, rozhodně ničím neřešitelným. Řeší to až v dnešní době. Řeší to slevami, akcemi, snížením výrobních nákladů (výroba v Polsku nebo zkrácení mzdy) Ani dnes není český zákazník na úrovni toho západního. Zvlášť, když do boje vstoupí kolonialisté z EU, a začnou nám diktovat, co vše můžeme a nemůžeme. Náš zákazník náš pán. Uděláme pro ty postkomunistický trouby co se dá, ale pěkně po svém, prostě, abychom z toho něco měli. A výsledek? Kaufland 200m od Tesca. Mostecká absurdní realita, která trvá skoro 10 let. Ovšem parkoviště před těmito stavbami jsou plná celý den. Takže se zápaďákům daří. A dařit bohužel bude. Malost českého človíčka vyjadřuje tento dokument více než přesvědčivě. Na závěr bych rád použil výraz, který použil jeden stařík, právě zjišťujíc pravdu o Českém snu. "To jsou kurvy!" Přesně tak, dědo....za tohle jsme bojovali? Vlastně ne, tohle říkaly generace dlouho před námi, já osobně bych řekl ....za tohle moji rodiče cinkali, mávali a mrzli? Závěr, kdy se mění plakát Českého snu za reklamu na cigarety, je komicky absurdní a přitom velice smutný vrchol všeho. (28.02.2013)

Jestli mám pánům Klusákovi a Remundovi za zlé, že ´podvedli´ tisícovky lidí a hnali je na louku za Prahu? Třikrát ne! Za zlé mám režisérům jen to, když mě nalákají na nový film, kterýžto následně stojí za starou belu. Což nebyl tento případ. Co předvedli v té době studenti Vít Klusák a Filip Remunda, je otázkou názoru a vkusu. Dostali grant na svou závěrečnou práci, kterou úspěšně uskutečnili; díky lidské naivitě, hlouposti a chamtivosti. Ukázali nám, jak to chodí v reklamní branži (zásadně se v ní nelže, je to tak?), jak žijí někteří naši spoluobčané ("výlet do obchoďáku začíná vlastně už večer před ním"), a přiblížili nám mentalitu českého národa. Nejezdi = a zrovinka přijedu! Neutrácej = a zrovna si něco koupím! Z Českého snu vyplývá jedno velké poučení. A sice, že reklamním iluzionistům opravdu, ale opravdu nezáleží na lidech, které oslovují a kteří je defacto živí. Kdepak! Proto nechoďme jen a pouze po vyznačených šipkách a používejme vlastní rozum. (08.03.2011)

Jednoho dne, když jsem se vrátil z Tesca, řekl jsem: "Drahý otče, nevěřil bys, kolik lidí má potřebu trávit nedělní odpoledne v obchodě." Asi jsem byl naivní. Takhle nasranej jsem nebyl od zhlédnutí prvního Kameňáku. Tenhle film je vynikající, doslova říznul do živého. Radši nebudu rozebírat debilitu lidí, kteří si nedovedou představit lepší víkend než ten v supermarketu, to by bylo myslím samo o sobě na samostatný sociologický dokument. Nejvíc mě nadzvedly ze židle některé "projevy" lidí z reklamy ("My lidem nelžeme" - u toho jsem se opravdu ze srdce zasmál.) Demagogické kecy o Sixtinské kapli se naplno projevily při projevu dalšího z těchto šašků u monologu, ve kterém dotyčný vyzdvihoval klady své práce z hlediska manipulování s lidmi ("Rozhoduju o tom, co budou tisíce lidí dělat".) Neberu nikomu jeho business a samolibost a prachy, ale ať ze sebe a své práce proboha nedělá něco, co v ní či něm není. Sžíravé a živé. Pane Klusáku a Remundo, tleskám vám!!! (07.02.2005)

Takže, kromě toho, že se nám zviditelnili dva studenti filmové akademie, co jsme se dozvěděli? Když město zaplaví reklama na nový levný hypermarket, lidi přijdou. Důchodce lákají slevy, někteří zoufalci chodí po obchodech rádi a sebevědomí mladíci z reklamky se naivně považují za bohy, kteří ovládají svět. To všechno bratru za 19 milionů z kapes nás všech. Úžasné. A dál? Dál už nic. Žádné překvapení, žádná kvalitní filmařina, žádná věrohodná autenticita (to hrané občas bije do očí), žádná přidaná hodnota. Navíc se pokněkud bezradní autoři, jak se ovšem dalo předvídat, ani nedočkali toho velkolepého finále, na které se tak těšili. Lidi přišli, někteří si zanadávali, ale většinou se tomu jen zasmáli a šli domů. Zkrátka mnoho povyku pro nic. To se týká akce samotné i filmu. (04.05.2013)