Milenci a vrahovia

Předlohu neznám, od Vladimíra Párala jsem nikdy žádnou knihu nečetl, a na film jsem se podíval úplnou náhodou, protože na žádné jiné stanici nic zajímavějšího v tu dobu nezačínalo. Ze začátku jsem si říkal, co tohle má sakra být, ale u obrazovky jsem setrval. Asi po 10 minutách jsem se do děje začal pomalu dostávat, a zhruba půl hodiny po začátku filmu už jsem věděl, že tohle chci rozhodně dokoukat až do konce, protože takhle zajímavé postavy s tak rozdílnými charaktery pohromadě v jednom filmu se vidí málokdy. Nechci psát, že jsem úplně pochopil pohnutky jednotlivých postav, ani že jsem jim porozuměl, prostě jsem jen většinu postav svým způsobem chápal. To asi jediné, co mi na filmu vadilo, je přeskakování z místa na místo, zkrátka chvilku sledujeme příběh jedné postavy, a pak najednou zase sledujeme jinou postavu a její příběh, prostě dějově je to takové rozhárané a přijde mi, jakoby to nedrželo pohromadě. Jinak mě ale film hodně oslovil a zaujal, herci byli ve svých rolích perfektní, obzvláště pan Vetchý zde předváděl svůj herecký koncert, a herecký pár Taclík a Špalková mě opravdu hodně pobavil. Nebýt toho přeskakování v ději, hodnotil bych nadprůměrně, takhle je to z mého pohledu jen za tři hvězdy. (26.02.2013)

Marně přemýšlím, proč jsou Páralovy romány pro české filmaře tak velkým oříškem. Vždyť z toho všeho snažení nakonec skoro pokaždé vznikne nějaký paskvil. Ani Milenci a vrazi nedopadli o mnoho lépe. Tím zkarikováním postav se jakoby vytrácí závažnost námětu. Navíc se mi zdá, že Viktor Polesný vůbec nejde do hloubky problému a jen bezradně přešlapuje na povrchu. Což dokazuje i závěrečné nesmyslné nahlédnutí do roku 1989 s úděsně namaskovaným Jakubem Prachařem. Abych nebyla přehnaně kritická, tak alespoň po herecké stránce si diváci přijdou na své. Především Zlata Adamovská, Petra Špalková, Marek Taclík, Ondřej Vetchý a Jiří Langmajer se se svými rolemi popasovali výborně. (45%) (22.01.2021)

"Jsem zmatený. Všichni jsou proti všem, všichni jenom lžou, berou si bez ptaní, a zabíjejí a pořád dokola. Kdy to skončí." I po letech jsem z tohoto filmu hodně zmatený. Nejsem si totiž úplně jistý, zda je to primárně už o Páralovu scénáři nebo až o Polesného režie, z čeho se mi při sledování tohoto filmu chtělo někdy doslova zvracet. Proč jsem to tedy i podruhé dokoukal? Asi jen proto, že už jsem si vůbec nepamatoval, jak to celé martýrium lidské ubohosti, v němž se všichni (s výjimkou postavy Ondřeje Vetchého) ženou jen za uspokojením svého mrzkého chtíče, dopadne. I když si teď říkám, jak jinak tohle asi mohlo dopadnout než blbě... Pokud bych i přes onen pocit celkového zhnusení měl aspoň něco vyzdvihnout, pak by to asi byla mrazivá hudba Karla Svobody, která svého tvůrce určitě nezapře. A úplně špatné (z hlediska navození jisté dobové atmosféry 60 let) nebylo ani použité starých televizních záběrů s dobovými šlágry. (04.10.2023)

Marnost nad marnost, citová vyprahlost, honba za požitky, tupý sex bez lásky, draní se nahoru a za všemožnými výhodami... Může za to ona neblahá doba, nebo je to prostě v lidech? Asi z obojího něco, protože se stačí kolem sebe podívat dnes a člověk vidí to samé. Páralův román je tak vlastně nadčasový a ne jen popisem určité doby v určitém městě. Filmová adaptace má jistě své mouchy, ale já ji řadím k tomu výrazně lepšímu průměru. (20.12.2006)

Pokud se někdo koukne nejdřív na film, tak ho pravděpodobně odradí od četby Párala... Antiutopické vize polovičatě zasazené do socialistického Československa umocněné sexuálními hrátkami na mě nezapůsobily. Znalost předlohy může pomoci rozluštit filmový příběh. Herecky celkem přesvědčivé - zajímavá "proměna" Zlaty Adamovské. (09.08.2009)