Ong-bak

Technicky dobrý. Kameraman se střihačem odvedli slušnou práci, překvapivě dobrá je i hudba. Bojové scény, na kterých film stojí, jsou něco nevídaného. Jenže Ong-bak není dokumentem o bojovém umění; byl natočen formou klasického příběhu a jako takový ho budu hodnotit. Potom nelze přehlédnout, že zatímco v polovině filmu se dá polemizovat o jednociferném počtu stránek scénáře, ke konci zvítězí přesvědčení, že žádný scénář nejspíše neexistoval. Titulní dějová linka by se dala shrnout jednou větou a momenty, kdy zrovna nepromlouvají končetiny titulní postavy, jsou většinou úsměvným mixem kýče, hlouposti a narychlo spíchnuté prázdnoty. Závěr je výsostně trapným faux-passem - proč se sakra někdo v posledních minutách dějově natolik tupého filmu snaží o jakousi sentimentální dramatičnost? Výsledkem bude maximálně křečovitý výbuch smíchu. Mimochodem, ta scéna s tříkolkami se sem vůbec nehodí a její přehnaně okatá zaranžovanost zavání poněkud onanisticky. (25.09.2008)

Film, kterým  Tony Jaa  prorazil.  I cizí hlavou zeď. Další filmová připomínka díkybohu stále ne mrtvého žánru čistě bojových filmů. Zápletka o ukradené hlavě sochy je stejně "co to kurva je?" jako v případě sesterského Tom yum goong, ale to pochopitelně není žádné překvapení. Síla filmu opět spočívá v soubojích a ty jsou jak jinak než špičkové. A to ať se jedná o de facto pouliční parkour, tedy kudy je možné proskočit, od čeho se odrazit, kam dopadnout, ale hlavně, jak to choreograficky vymyslet, aby se tomu dalo věřit a jen zírat s otevřenou hubou. K tomu kapka poctivé arénovky s různorodými bijci a na pětku je opět zaděláno.  Tony _Jaa rulez! (02.02.2022)

Samotný prostinký děj vyzdvihuje do výšin neuvěřitelné bojové umění Tonyho Jaa. Jak nejsem na ty bitky, tak mně osobně se nejvíc líbila honička po ulici ( třeba proskočení úzkým kruhem z drátěného pletiva ). Nevím, jak moc to byla snaha o herecký výkon, ale posmutnělý a netečný výraz Tinga, který tak moc nechce bojovat a pořád je do toho nucen, mi dokonale k té roli sedl. Film má příjemnou stopáž a jediné, co mi opravdu lezlo na nervy, byl ten nejprotivnější ženský hlas, co jsem kdy slyšela. (13.07.2006)

Tak pod slovním spojením Made in Thailand už se neskrývají jenom boty a trička pochybné kvality, ale i filmy. Nevím jak vypadjí ty ostatní, ale soudě podle tohoto, tak kinematografie je v Thajsku pravým opakem textilního průmyslu. I když mi vrtá hlavou, co je na Ong-Bak tak vyjímečného. Příběh o chudém vesnickém klukovi, který se vydává do velkého světa Bangkoku, aby našel ztracený posvátný artefakt, není nijak objevný ani pro domácího diváka, který něco podobného zná z normálních pohádek. To co dělá Ong-Bak tak vyjímečným je forma, která sice obsah přebíjí snad ve všech směrech, ale na druhou stranu jej neubíjí úplně a nechává mu jistý prostor. Oboje se vzájemně podřizuje druhému, takže vzniklá symbióza nikoho neurazí. Hledat mouchy na formě se asi nevyplatí. Choreografie akčních scén je našlapaná a divákovi nezbývá nic jiného než tiše zírat. Přesto však musí přijmout jistá pravidla hry, která film vytyčí. A tím nejdůležitějším je neustálé opakování zpomalených záběrů, pouze z jiného kamerového úhlu. Opakování je sice matka moudrosi (prý i posmoderny), ale od diváka to chce trošku shovívavé trpělivosti. Ale jenom o kopancích akce není. Viděl jsem mnoho (ale opravdu mnoho) honiček na všem možném, od aut přes kola až po lodě. Ale ještě nikdy jsem neviděl honičku tříkolových rikší. Originální nápad (na můj vkus určitě), ale jeho inspirace leží někde jinde. Za mořem u hamburgerového národa. Zpomalování a zrychlování záběrů má v popisu práce Tony Scott. Inspirace jeho filmy je zde viditelná dost zřetelně. A film sám to nepopírá, když se v jedné scéně na dveřích objeví plakát ke Scottově akčnímu thrilleru Spy Game . Díky tomuto děkovnému aktu před filmem smekám a uznávám, že se jedná pouze o inspiraci a ne vykrádání. Ong-Bak rozhodně není na škodu shlédnout. Pro diváka, který se o výchoasijskou kinematografii nezajímá nijak aktivně (třeba já), je Ong-Bak hodně příjemným překvapením a velmi zajímavým zpestřením jinak v poslední době příšerného jídelního lístku, předkládaného hamburgerovým národem. (13.04.2005)

Opravdu velmi zajímavý a strhující film. To co dělá film tak úspěšným jsou bojové scény a že jich tam není málo. Ze začátku je to docela nuda, ale tak po dvaceti minutách se film rozjíždí až do samého konce. Thajský box je o dost tvrdší a tak jsou občas i zajímavější scény než u hong-kongského protějšku. Tony Jaa je zabiják jako prase to co tam předvádí to čumím. V řadě scén při ilegálních zápasech nebo honičce tržištěm dochází k takovým psím kusům, že nad tím nechává rozum stát. Koneckonců asijský typ bojového umění Muay Thai je ještě na starém kontinentě neokoukaným a určitě ho čeká ještě další velká překvapení. Nejhorší zranění byl ve filmu vyvrklej kotník s přetrhlým (tušim) stehenním svalem...a to se stalo zrovna Tony Jaaovi, ale přesto zaslouží nesmírnou pochvalu za to, co ve filmu předvedl. Produkce samozřejmě od koho jiného než od Luca Bessona i když příběhově hodně pokulhává, jde hlavně o akční sekvence a těch je tam více než dost. (06.08.2006)