Studujeme za školou

Úvodný obraz triedneho reliéfu, cez symboly zobrazujúceho spätosť priemyslu, medicíny a poľnohospodárstva, by som bez poznania kontextu švacol rovno do roku 1953 a nie do 1939. Ale keď neskôr učiteľ k žiakom zrúkne: "Mlčet! Nikdo nemá právo si něco představovat! Vy máte jen právo mlčet!", je jasné, že film poskytne priestor i výhradám k vyučovaniu. Kritický tón filmu ale zriedi učiteľské sebamrskanie v závere. Študentská veselohra tak môže skončiť rovnako, ako začala - optimistickou kolektívnou piesňou. Až tak vzdialené 50. rokom to nebolo. Tam sa vo filmoch tiež často vyskytol škodný figliar či huncút. Správne konajúci súdruhovia ho ale vždy odhalili a potrestali. Systém sa vyladil a s úsmevom na perách sa mohlo mašírovať v ústrety šťastným zajtrajškom. Tento prvorepublikový aj protektorátny film (distribučná premiéra 5. januára 1940), nesie už znaky zmeny režimu. Okrem spomenutého reliéfu, plného symbolov kolektivizmu (nákova, kladivo, dymiace fabrické komíny vzhliadajúce k symbolu medicíny podobne ako z druhej strany zväzok pšeničných klasov), portrétna obrazová výzdoba školy obsahuje len fotky sôch antických hrdinov (Diskobolos, Sofokles..). Nikde žiadny český národovec ani politik. (24.01.2021)

Staré spôsoby učenia verzus nové spôsoby „škola hrou“. O reformu školstva sa v škole snažia už od roku 1939 podnes a zdá sa, že ešte aspoň ďalších 80 rokov to bude trvať. Medzitým všetko zostarne, ale to nevadí, začne sa odznova. V tomto film sú snahy o reformu sympatické, detské postavy hrajú naozaj deti a nie herci stredného veku, ako bolo zvykom v iných filmoch. –––– Prosím, tatínek říkal, že je to hloupost takto se to učit. (13.02.2018)

Prostě Cikán, který uměl navodit atmosféru příjemně koukatelné komedie, ale dosti ji pokazit v samotném závěru, který byl ostatně okopírován ze dvou či tří předválečných študáckých klasik, především ale z prvním z nich - Před maturitou. Ale zatímco Plachtův hrdina se "napravil" poté, co byl studentem postřelen (a navíc v tomto filmu byl Plachta siced pedant, ale nikoliv nelida), tak napravení Františku Smolíkovi nemohl věřit snad ani dosti naivní divák. Takové věci se prostě nedějí, aby ze škroba, který požaduje doslovné znění vlastní učebnice, se stal učitel - šašek, jehož rázem miluje celá třída. Nejvtipnějším okamžikem filmu byl pokus o zabití králíka, zatímco Cikán okopíroval z filmu Eva tropí hlouposti scénu seznamování brigádníků se šéfem obchodu. (05.12.2020)

Jako komedie to u mě příliš neobstálo, mnoho jsem se nenasmál. Jako moralizující agitka o rozdílu mezi školou a praxí je to podané málo přesvědčivě. Nepozastavuji se ani nad věkem herců, s nímž si ostatně prvorepublikoví tvůrci lámali hlavu málokdy ("profesor" Svatopluk Beneš byl jenom o dva roky starší než "student" Rudolf Hrušínský). Zatímco v první polovině filmu jsou některé scény zdlouhavé, emočně vypjatý moment útěku Karla Tomana (Rudolf Hrušínský) je podán příliš zkratkovitě. A proměna profesora Vlka (František Smolík) ze dne na den je tak křečovitá, že v mých očích to ubírá celou jednu hvězdičku. Oživující je tenhle film snad jen v tom, že si můžeme užít Natašu Gollovou v epizodní roli těsně před jejím nákrokem do hlavních rolí. (05.01.2009)

Trampoty studentů na prázdninové praxi. Rozpor mezi "zbytečnými" věcmi nabiflovanými ve škole a "skutečnou" potřebou žáků v práci. Přemýšlel jsem, jestli je téma aktuální, protože mnozí rodiče si myslí, že mají co mluvit do toho, co se děti učí ve škole. Bylo tomu tak i před 70ti lety, je tomu tak i dnes. A došel jsem k závěru, že ve filmu je to 1) zveličeno a 2) chyba byla i ve studentech, kteří školu flákali a 3) dnes je situace nesrovnatelně odlišná. Každopádně, František Smolík byl pan profesor, který měl velikou autoritu a Rudolf Hrušínský byl herec, který již od mládí převyšoval svými schopnostmi ostatní. (21.12.2010)