Pád do ticha

Čekal jsem strhující nášup emocí,strhující tempo,srdceryvné monologi,akci,akci...Mno a dostalo se mi krásné přírody a keců třech nesympatických kokotů.Kdyby to natočili jako čistě hraný celovečerák,smlsnul bych si na tom určitě více.Horolozectví,je u mě tak půl na půl.Na půl obdivuju tu jejich sílu,výdrž a vůbec to odhodlání,navíc pohled na zasněženou scenérii a hory je prostě úchvatnej.Na druhou stranu,jsou to největší hazardéři se životem a kdyžý mají nutkání někam líst a zbytečně riskovat život,tak ať to nikomu necpou že jo.Hned v úvodu zjistíte,že dva mladí namachrovaní smradi,chtěli dokázat co nikdo před nima a lezou na jeden z nejtěžších výmrdů horolezectví.Po tom co to zmáknou,si jeden znich zlomí nohu a při následném spouštění ma ten zdravější jasný úkol,odřiznout ho a zachránit život aspoň jeden,ten svůj.To co následovalo si zaslouží respekt a úctu,protože to codokázal Joe Simpson,je ukázka neskutečné síly a odhodlání.Zatímco on 4 dny trpěl jako zvíře,nyní je bohatý,vydává knihy a leze si dál.Zatím co jeho kolega,Simon Yates,čelí doživotní potupě a kritice,za odříznutí partnera.Joe se ovšem nezdá a kámoše brání...další respekt.Jenže v tom mám problém,jako u 127 hodin.Nemůžu cítit hlubší emoce k někomu,kdo je tak hustej a namachrovanej,navíc sám si riskoval,zbytečně svůj život a pak si ho dokázal srdceryvně zachránit....Jak řikám půl na půl,obdiv před sílou člověka,despekt k zbytečnému riskování svého života. 55%.Jo a nemá rád Boney M :-) (16.08.2011)

Pseudodokument, který by mnoho nefungoval kdyby ho však nevyprávěli přímo Simpson s Yatesem. Díky tomu má snímek dle skutečných událostí roku 1985 ohromnou výpovědní hodnotu. Začátek je klasický horolezecký příběh. Dosud nepokořená hora a těžký výstup na ní. Tam kde začíná výjimečnost tohoto počinu je při sestupu, který se změní v peklo. Nezdolná touha po životě versus naprostá beznaděj, zranění, dehydratace, hlad, ubývající fyzické i psychické síly a především naprostá osamocenost uprostřed Andských velehor. K tomu navíc nejedno zásadní morální dilema, ke kterým se oba účastníci bez servítek či dělání se lepšími vyjadřují. Tady je prostě vše a k oběma horolezcům nelze než mít obdiv; a to i k Simonu Yatesovi. (17.02.2007)

Sváťa Pulec zvaný Bivak sedmkrát pokořil Milešovku a to je slušných 836 metrů nad mořem. Po osmé se mu to již nepovedlo a já ho budu raději na vozíku znovu tahat nahoru, než bych se opětovně díval na Pád do ticha. Ten mne totiž vůbec nepřesvědčil. Kde taky vzít nějaké napětí, když je od začátku jasné, že to všichni přežili? Já ho zkrátka nenašel, ale záběry hor byly slušné a poučení, že na zmrzlém šutru to může klouzat, se taky může někdy hodit. A přestože mám filmy z horolezeckého prostředí rád, tak tento považuji za nejslabší, jaký jsem kdy viděl. (13.07.2015)

Mám rád horolezecké filmy, i když nabízejí v podstatě pořád to samé, ale Pád do ticha je pro mne velkým zklamáním. Nepopírám zajímavý příběh ani obdivuhodnou vůli k přežití (to jsou ty dvě hvězdy), ale způsob zpracování byl tragický. Dokumentární forma vytvořená dokola opakovaným stylem (týpek ve studiu řekne: "Pak mi to podklouzlo" a následně je zobrazen, jak mu to podklouzlo) mě do příběhu nedostala a skutečnost, že jsou od začátku snímku všichni spokojeně živí ve studiu, dávala i retardovanému divákovi nenápadné znamení, jak to asi tenkrát dopadlo. Pro mne je to tedy pouze nuda o dvou naivních manících, kteří nebyli připraveni na to, že by mohli mít problémy při výstupu, který se ještě nikomu nepovedl. (20.04.2011)

Horolezce nechápu, podle mě to při vší úctě nemůžou mít v hlavě úplně v pořádku, když se na dvou železných skobách šplhají po kolmém srázu 6000 metrů nad mořem. Ale ruku v ruce s tím jde i nesmírný obdiv, protože třeba já bych si něco takového nikdy ani za mák netroufl. A to, s čím se musel vypořádat Joe Simpson, je z mého pohledu jeden z nejsilnějších důkazů odvahy a touhy po životě, o jakém jsem se kdy doslechl. Všechno utrpení jsem snášel skoro i na sobě a v závěru jsem měl co dělat, abych se vůbec ovládl. Joe, jsi borec! 4 a 1/2* (28.01.2013)