Pád do ticha

Horolezec ze mě nikdy nebude, to vím. Z výšek strach nemám, ale takhle adrenalinově založen nejsem. Nebýt jištěn a přitom zdolávat třináctiset metrové strmé ledové stěny, to s radostí přenechám jiným, i když vím, že ten pohled z vrcholu je něco stěží překonatelného. Mé uznání však horolezci mají, díký odvaze a také díky neutuchajícímu pudu sebezáchovy. Neznám nikoho, kdo by dokázal něco alespoň trochu podobného jako Joe Simpson. Během sledování jsem byl omámen nádherou And, překvapen faktem, že jsou stále hory, na které nidko nikdy nelezl, otřesen momentem "musíte se zaposlouchat, jaký zvuk vydá cepín při nárazu do ledu", zděšen během posledního úseku "slaňování" abych nakonec s nevěřícím výrazem kroutil hlavou posledních deset minut. Takhle by měly vypadat rádoby horolezecké filmy. (22.10.2008)

Co se týče lidí, co jsou posedlí horolezectvím, tak mě těší, že jsem dvěma horolezcům před pár lety pomohl dostat se na vrchol skály. Učili se to, a já dole pod skálou kouřil a oni jeden po druhém bojovali a když se dostali pak na vrchol, tam mi mile poděkovali. Je to vzrušující a nebezpečné. Tedy když se někdo motá v Alpách či zde v Andách. A i když o tom nebezpečí více či méně ti, do něho jdou ví, tak stejně jim to nedá a jdou zase do akce. Opouštějí pohodlí civilizace, a jdou do rizika, které běžný konzument společnosti nikdy nepodstoupí. Pro hraný film je to mnohdy nudné, neb děj je zpravidla jasný a čitelný, ale některé dokumenty jsou přesvědčivější, než takový film, kde tedy rozhodně neumění v oboru horolezectví nemíním fandit, protože se měli ještě před výpravou lépe připravit. (21.08.2010)

Neobyčejný příběh dvou horolezců v peruánských Andách. Vše je výborně natočeno a film dokáže člověka velmi napnout. Přestože to je uděláno jako hraný dokument, tak některé scény jsou sehrány naprosto mistrně a člověk to s těmi horolezci prožívá. Film je natočen opravdu velmi procítěně. Zajímavý film, tak trochu něco jiného než na co jsme zvyklí a to je dobře. 80% (10.09.2009)

Když se na u konce filmu objevilo "Day seven" napadla mě parafráze z jednoho amerického hororu jméneme The ring, kde malá strašidlácká holčička říká na jakési videokazetě You die in seven days. Rozdíl je jen v tom, že ona holčička měla téměř vždy pravdu, což v tomto případě díky bohu neplatilo. Ale dost černého humoru, zde není na místě. Jak tady psal Isherwood, kdyby mi tohle někdo vyprávěl nebo to byl opravdu popkornový celovečerňák s nálepkou "The true story", kterou tam šikovně už léta lepí ctižádostiví scénaristé, vysmál bych se mu s radostí do ksichtu a mávl rukou. Ale to co dokázal Joe Simpson, to sahá až za hranice lidských možností. Všechna čest a sláva jemu a jeho vůli. Ode dneška začínám věřit přísloví, že všechno jde, když se chce. Jeho nadlidský výkon by si zasloužil hvězdiček nespočet, třeba tisíc, kolik by si jen Joe přál, ale hodnotíme film. Zvláštně natočené a mám z toho rozporuplné pocity. Napůl vyprávěné drama a napůl dokument. Kdyby to bylo vzato pouze jako dokument, zřejmě by tonemělo tak silně emotivní dopad na diváka, jak se nakonec povedlo, ale na druhou stranu přítomnost obou horolezců v průběhu celého snímku (myslím v té vzpomínkové části ) mě osobně přišlo spíše jako element, jenž tak nějak pohřbívá napětí z dosažení inkriminovaného cíle. Už sem několikrát psal, že předloha filmu může být sebelepší, ale film by z ní měl pouze vytěžit maximum pro svůj celkový efekt. A tak poprvé a myslím si, že na dlouhou dobu i naposled udělám vyjjímku a budu brát ohled na skutečnou událost, jenž se stala předlohou pro film, který nám snad ze všech nejvíc ukazuje, že vůle je nejdůležitější věc, která je v životě potřeba pro dosažení námi vytyčeného cíle a někdy (zde) i pro zachování života jako takového. (19.07.2007)

Mám rád horolezecké filmy, i když nabízejí v podstatě pořád to samé, ale Pád do ticha je pro mne velkým zklamáním. Nepopírám zajímavý příběh ani obdivuhodnou vůli k přežití (to jsou ty dvě hvězdy), ale způsob zpracování byl tragický. Dokumentární forma vytvořená dokola opakovaným stylem (týpek ve studiu řekne: "Pak mi to podklouzlo" a následně je zobrazen, jak mu to podklouzlo) mě do příběhu nedostala a skutečnost, že jsou od začátku snímku všichni spokojeně živí ve studiu, dávala i retardovanému divákovi nenápadné znamení, jak to asi tenkrát dopadlo. Pro mne je to tedy pouze nuda o dvou naivních manících, kteří nebyli připraveni na to, že by mohli mít problémy při výstupu, který se ještě nikomu nepovedl. (20.04.2011)