Pád do ticha

Jedna hora, dva horolezci a jedna zlomená noha v takřka metafyzickém dramatu o vytrvalosti, vůli k životu a podstatě lidské existence. Příběh horolezeckého mučedníka a jeho přítele je jedním z nejsilněnji působících filmů co měl kdy celuloid čest nosit. Věta "Kruci, já snad nakonec umřu na Boney M." se nedá zapomenout... (31.05.2007)

Sváťa Pulec zvaný Bivak sedmkrát pokořil Milešovku a to je slušných 836 metrů nad mořem. Po osmé se mu to již nepovedlo a já ho budu raději na vozíku znovu tahat nahoru, než bych se opětovně díval na Pád do ticha. Ten mne totiž vůbec nepřesvědčil. Kde taky vzít nějaké napětí, když je od začátku jasné, že to všichni přežili? Já ho zkrátka nenašel, ale záběry hor byly slušné a poučení, že na zmrzlém šutru to může klouzat, se taky může někdy hodit. A přestože mám filmy z horolezeckého prostředí rád, tak tento považuji za nejslabší, jaký jsem kdy viděl. (13.07.2015)

„Myslel som, že toho zvládnem viac.“ Asi by som sa za to mal hanbiť, ale toto ma nebavilo. Niektoré filmy sú zvládnuté slabšie/ priemernejšie, ale zato majú silný (etický, ľudský) rozmer, na aký sa ich o pár tried lepší bratia nezmôžu, pretože nevznikli podľa skutočných udalostí. PÁD DO TICHA je presne tento príklad. Je to film, ktorý má čo povedať, ale kebyže sa jedná o "čistý dokument" a nie "rekonštrukciu", určite by ma to zaujalo na 80%. Takto slušná horolezecká dráma "vraj podľa skutočnosti". (20.07.2005)

Jóó? Jo!!! Tak tohle můžu... Jednoduché, brilantní, úchvatné.... Co jiného dodat... Paráda! Pád do ticha je film o lidské vůli, pudu sebezáchovy a překonávání sama sebe. Realisticky dokonale zpracovaná rekonstrukce snad nemůže nechat nikoho v klidu. Já abych se bál po shlédnutí tohoto filmu vylézt i na Kunětickou horu (ještě štěstí, že můj nejmilejší zvuk je šumění moře a palem a při teplotě pod 20°C mi začíná depka). Tenhle film je ideální prostředek na to, jak některým „mistrům světa a okolí“ názorně předvést co hory dokáží a zvláště pak velehory, ty si zaslouží obzvlášť mimořádný respekt. (17.01.2005)

Toto je moje srdeční záležitost! Hory miluju. Sice „pouze“ jako vysokohorský turista (byť pár lezeckých pokusů již proběhlo), ale i tak dokážu plně (d)ocenit krásu (vele)hor a vžít se (alespoň částečně) do pocitů obou zůčastněných a představit si, co museli oba hlavní aktéři prožívat (viz dilema při odříznutí lana). „Tam nahoře“ jste (když dojde na lámání chleba) sami za sebe a stačí i mnohem méně (než prožívali oba hlavní aktéři), aby to bylo neřešitelné! Snímek je natočen na motivy knihy stejného názvu od samotného zůčastněného J. Simpsona (btw, ještě působivější) a je důkazem (ne)skutečné, (nezdolné) síly lidské vůle přežít. Kevinu MacDonaldovi se podařilo natočit téměř dokumentární formou (kdy hlavní hrdinové vypráví v prostřizích svůj příběh) nesmírně emotivní živočišnou podívanou, které se nevyrovná žádný hollywoodský celovečerák typu Vertical limit apod. slátaniny. Touching the void je působivě zpracovaná rekonstrukce příběhu dvou chlapů (horolezců), kteří se rozhodli v roce1985 zdolat vrchol 6365m vysoké Siula Grande (do té doby neslezené), kdy se při sestupu dostali do pořádné sloty, Joe spadnul, zlomil si nohu v koleni a kdy se (po nekonečném slaňování) dostal Simon Yates před nejsložitější rozhodnutí svého dosavadního života. To vše navíc prokládáno přesně načasovanými nádhernými scenériemi peruánských And, jenž nemůžou ponechat chladným ani člověka, co „vylezl“ max do 1patra rodinného domku. (04.01.2007)