Párovanie

Ač sitcomy nejsou zrovna má krevní skupina, tenhle britský počin mě s výjimkou trochu slabší poslední série neskutečně bavil. Na tom má ale zásluhu především britský humor a fakt, že pro tvůrce není v podstatě nic tabu. A v neposlední řadě je tu můj oblíbenec Ben Miles v roli svůdníka Patricka, který je jednoduše neodolatelný. 90% (26.11.2016)

Britcomy jsou u diváků většinou automaticky brané jako jakési VIP sitcomy, mají auru „lepšího“ humoru, než je prý humor americký. Snad proto je paradoxem, že můj nejoblíbenější britcom je svým humorem považovaný takřka za americký. Steven Moffat ve své komediální vztahovce vytvořil šestici kompletně rozdílných charakterů, která má díky svému věku (cca 30) a vyřešeným profesním životům na mysli především kdy, jak a s kým se dát dohromady/usadit. Ve středu stojí pár těch nejnormálnějších, rozumná Susan a správňák/slaboch Steve, k nim se přidává její nejlepší kamarádka, stárnutím a ulovením chlapa posedlá Sally, jeho nejlepší kamarád, o prsou, nohách a uších ódy píšící Jeff, její bývalý, natvrdlý kanec Patrick, a jeho bývalá, výstřední a umanutá Jane. Ti společně tvoří partu, která je přirozenou živnou půdou pro všeljaké vtípky, které se sice z velké části zakládají na sexu a absurditě, zároveň jsou ale mnohdy lidské a pravdivé, a především až neuvěřitelně vypointované. Mnohými oslavované Black Books se svým diskutabilně nejlépe vypointovaným vtipem (víno) se může jít ve srovnání s Moffatovými libůstkami Couplingu bodnout. Když totiž Jeff dostává klíč od bran ráje, Jane halucinuje z prášků proti bolesti, Sally vyznává lásku tomu pravému, Patrick chytá pavouka, a nebo se odhaluje, jak že to má Susan s Australany a Dickem Darlingtonem či Steve s lesbickou pornografií, je do očí bijící, že Párování stojí minimálně o třídu výš než jakýkoli jiný britcom, co jsem kdy viděl. (25.11.2013)

CHvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem tomuhle seriálu přišel zatraceně na chuť. V jeden den jsem si dal asi 8 dílů a stále jsem neměl dost. Sice je tady hodně znát inspirace ostatními seriály, především famózními Přáteli, jenomže Coupling je místy trochu jiný. A ano, britský. Čili jiný humor a pro mě nová porce zábavy. Jack Davenport ruluje. (27.01.2007)

Některé myšlenky přehnané, jak už u britcomů bývá zvykem, ale některé věci, které tahle banda šílenců řeší jsou tak pravdivé a nadčasové, až se člověk přistihne, že jim přikyvuje. 90% všech rozhovorů se točí kolem vztahů a sexu a zvlášťě u vylévacích monologů umístěných většinou někde ke konci, když už toho má některá z postav prostě dost, jsem dostával křeče do břicha. Na druhou stranu seriál má i dost hluchých míst, okoukaných vtipů, které jste už jistě viděli i jinde a občas dost otravnou Ginu Bellman. Stále ale poskytuje dost zábavy na to, aby ho to vyplavilo nad většinu průměrného bordelu. S Přáteli raději nezaměňovat - dost odlišný styl humoru. // Nejoblíbenější postava: Jeff // 70% (23.05.2010)

Už tři dny přemýšlím, jak tohle vůbec ohodnotit. Většina je milý průměr, mělo to scény, které byly tak špatné, že bych je nejraději rovnou přeskočila, a pak tam byly části pro které je i 5* málo. A právě pro ty scény, kdy jsem s obtížemi lapala po dechu, jak jsem se smála, stojí za to přetrpět to nepovedené. Hlavní postavy jsou takové vtipné karikatury. Máme tu excentrickou blbku, marnivou pipinu, sebevědomého frajírka, nervozního nešikovného ťuldu a hlavní pár taky není úplně normální (zvlášť ze Steva se stává čím dál tim větší ufňukaný podpantoflák) Ano, je to přehnané, ale je to vtipné. Líbílo se mi, jak si tvůrci vyhráli s časovými liniemi, ať už skládáním jednotlivých scén do větší mozaiky anebo souběžným dějem. Líbily se mi různé pošahané snové sekvence a jedna z mých nejoblíbenějších scén byla noční telefonát v pěti lidech. Nevím jestli měl Coupling za cíl překvapit diváky, tím jak otevřeně se všichni baví o sexu. Já jim ve skutečnosti záviděla, jak pohodové ty jejich pošahané debaty dokáží být. Když si vzpomenu, jaká nudná témata mají mí přátelé potřebu řešit v hospodě, náhle mi "Lesbian Spank Inferno" připadá jako úžasně zajímavé téma. (30.04.2015)