U nás v Kocourkově

O tom, jak to dopadne, když vládu (tedy vládu v provinčním městečku, aby mě někdo nevzal za slovo) převezme vychytralý zločinec. Kocourkov je od starověku (tehdy jako Abdéry) symbolem tragikomické zaostalosti a zapšklosti občanů k novotám, a ty se rozhodne podnikavý lump v tomhle městečku, které ho má za hrdinu, vracejícího se ze šarvátek a válek do rodného města. Přitom je mezi lidmi oblíbený a vážený, jak dokládá to, že i náměstí po něm bylo pojmenováno. Napadá mě jen povzdech, ještě že Kocourkov neměl letiště... A šaty, ty rozhodně dělaj člověka, i když ti VIP třeba i ve špitále se pokoušejí, aby dík zvláštním místnostem nebylo vidět, že jim někdo odnáší z pokoje mísu... A lháři ve fraku každý věří. No, každý ne... Ten film jsem viděl mockrát a Werich, ač je to bez Voskovce, je jedinečný, snad i proto, že se nemusel o své vtipy dělit. A pak mě vždycky dostane Václav Trégl, toužící jen po tom, aby měl slavný funus... (31.07.2015)

Typický příklad tzv. homeopatické komedie. Několik kapek dobrých vtipů je rozředěno do moře nekonečné nudy, a podobně jako homeopatické léky, ani tenhle film tím pádem nefunguje. Ale některé scény jsou velmi dobré (války - párky; návrh Františku Černému, že "tady pan přísedící by mohl dělat bílou paní nebo aspoň hučet v komíně"). (06.09.2012)

Samotný Jan Werich je i v tomhle filmu naprosto skvělý a výborná je také jeho souhra například s Jaroslavem Marvanem. Za zmínku mimo to stojí především Stanislav Neumann ve své epizodní roličce vězně ze samotky. Daleko slabší je film v těch scénách, v nichž Werich neúčinkuje, neboť herci své role pojímají v podstatě vážně a jsou navíc až neuvěřitelně statičtí. Pomalu plynoucí děj tak nezachrání ani pokusy o kamerové jízdy či místy poměrně zajímavé nasvícení. Z pohledu současného diváka je ovšem nepochybně největším problémem filmu jeho špatná technická kvalita. Mnoho záběrů je velmi temných či šedivých, tišším pasážím není vždy rozumět a hlasitá místa jsou pro změnu zvukově dosti deformovaná. Film by si nepochybně zasloužil dosti důkladné čištění a rekonstrukci... Celkový dojem: 65% (29.07.2018)

V+W toho vlastně spolu tak moc nenatočili. Platí to i pro dobu Osvobozených. KOCOURKOV - tato nadprůměrná satira své doby - má patrně nejblíže k společným filmům té doby obou komiků jak svým směřováním, tak uměleckou úrovní. Film ze současnosti třicátých let v nadsázce přibližuje tradiční neduhy české národní povahy i politiky vůbec. Království smíchu začíná fatální záměnou kriminálníka za slavného rodáka, pokračuje polohochštaplerským tlučhubovstvím, které bere dech, vynucuje si náš smích a vrcholí nezbytným závěrem: Vždyť každá lež má jen dvě nohy a daleko nedojde. Werichovo ztvárnění faktické dvojrole jde vysoko nad průměr té doby a připomíná zde asi nejvíce toho laskavého, moudrého pána zralejší části jeho života, píšícího zajímavé knihy, trousícího humor, který nepostrádá nadhled a vůbec je jakousi inkarnací češství přelomu druhé a třetí třetiny minulého století. Film právem upoutává i dnes. Má totiž stále co říci. (27.01.2008)

Werich ako mladý je úplne na nespoznanie, aspoň pre mňa, keď ho poznám len z novších povojnových filmov. Táto satira na voľby, volených zástupcov ľudu alebo pochlebovačstvo bola aktuálna vtedy a je aj dnes 70 rokov od vzniku filmu. Ani po tých rokoch film nestráca šťavu, samotný Werich jej dodáva habadej. Zdržujú len niektoré melancholické pesničky, ale Werichove Šaty dělaj člověka, to sa tam mimoriadne hodilo. Keď zohľadním rok vzniku filmu a aké boli vtedy filmárske možnosti a požiadavky, jednoznačne zaokrúhlim nahor. –––– Já žiju jen proto, abych umřel. A měl krásný pohřeb. (07.02.2015)