U nás v Kocourkově

Sice se na filmu trochu podepsal zub času, ale i tak se stále jedná o vtipnou satiru společnosti a politiky. A jako u většiny takových satirických pohledů, je i tato stále aktuální a stále nám něco připomíná a připomínat také bude i v budoucnosti. Protože všechna schémata v chování a jednání lidí a jejich pohnutek a ambicí jsou víceméně neměnná. Volitelný je pouze čas a prostředí. Hlavní postavou je Ferdinand Kaplan vulgo František Jalovec (poměrně mladý a již dobře stavěný Jan Werich), protestní polykač rozličných předmětů a oběť justičního omylu. V neuvěřitelném běhu zlomyslného života je vržen až na samotný vrchol malého městečka. A on si všechny ty opojné momenty užívá s náležitou radostí a osobním zadostiučiněním. Z dalších postav: pytlák Jalovec (Jindřich Plachta), kterému každý rozumí i nerozumí, ctižádostivý politik Adam (Jaroslav Vojta), starosta na věčné časy, holič Ludvík Ešpandr (Václav Trégl) se svým pohřebním posláním, vdavek chtivá vdova Nykysová (Zdeňka Baldová), její syn, doktor práv a filozofie Nykys (Ladislav Pešek) a jeho tragédie lásky, Nykysova láska Blaženka (Maria Tauberová), starostova dcera, cirkusová umělkyně Lily (Světla Svozilová), přísný ředitel věznice (Jaroslav Marvan), náruživý a závistivý stěžovatel a neúnavný pisatel anonymních dopisů Macourek (Ferdinand Jarkovský), nešťastný trestanec (Stanislav Neumann), a dvojice detektivů (Jaroslav Průcha a Jan Richter), kteří jsou na stopě uprchlého trestance číslo 1313. Ambice, mocichtivost, neschopnost, závist a jiné nepříliš kladné lidské vlastnosti jen tak nezmizí. Tato příjemná a zábavná satira, která nám tyto nešvary hravě připomíná, tu naštěstí také zůstává. Nevadí, když je člověk uprchlý trestanec, i tak může dojít člověk až na vrchol svého profesního života, nebo udělat kariéru v politickém prostředí, či turistickém ruchu. Se zdravou drzostí nejdál dojdeš! (08.12.2015)

Kumst. Nevynucovane emoce. Psychedelie. Mudrujici ozivla soska buddhy co pomaha kapitanu nEmovi aby se neutopil. Podari se ji natahnout 12 kancelarskych pruzin najednou a teprve pak se zacnou dit veci. Veci se dodeji pote, co si pruziny uvedomi "spravnej rad veci" a zapruzi zpet .................... Werich by mi za tenhle komentar sice vyliskal, ale ani pak bych film neprestal mit rad. (19.02.2009)

Té komičnosti tu už bohužel příliš nezbylo, a tak se film může pochlubit "pouze" skvělým kocourkovským ovzduším, výbornou hudbou Jaroslava Ježka (včetně evergreenových "Šaty dělaj člověka" v přednesu Jana Wericha) a především suverénním Werichovým výkonem, z nějž i z jako negativní postavy čiší pozitivismus. Na druhou stranu jsem si tedy nemyslel, že Werich vládnul tím svým panděrem už ve třiceti letech. (31.01.2005)

Neuběhlo příliš mnoho času a na české stříbrné plátno opět vstoupilo Revizorské téma. Nejde rozhodně o žádný propadák, avšak Revizorovi, v kterém exceloval Burian, šahá... no, možná po pás. Břit svého vtipu natáčí směrem podobným, na nepěkné lidské vlastnosti jako lakomství, mocichtivost, pýchu, neschopnost, řitní alpinismus a samozřejmě i proti politickým poměrům... Párkrát provede několik zdařilých výpadů, avšak značnou část ustupuje pod tlakem různých prvorepublikových nezbytností, které ústřední téma i film jako celek rozmělňují. Jednak je to prvorepublikově všudypřítomný motiv svatby, druhak komická postavička "smyslem mého života je funus" (zapadá sice jakž takž do tématu, ale pro změnu trčí z děje) a mnohé další. Filmu chybí i sevřenější děj, takže věty pronášené Werichovým vězněm 1313, třebaže mají v sobě vtip, to jest humor i myšlenku, nelemují děj jak patníky cestu, ale jsou rozházeny po okolí jak na nějakém staveništi. Prvorepublikové filmy jsou navíc i vůči tomu, co se snaží kritizovat, hodňoučké. Lidská malost tak neutržila šrámy, nýbrž pouhé přátelské pošťouchnutí. Nemotorné pošťouchnutí. Slabé ***. (17.02.2009)

Samotný Jan Werich je i v tomhle filmu naprosto skvělý a výborná je také jeho souhra například s Jaroslavem Marvanem. Za zmínku mimo to stojí především Stanislav Neumann ve své epizodní roličce vězně ze samotky. Daleko slabší je film v těch scénách, v nichž Werich neúčinkuje, neboť herci své role pojímají v podstatě vážně a jsou navíc až neuvěřitelně statičtí. Pomalu plynoucí děj tak nezachrání ani pokusy o kamerové jízdy či místy poměrně zajímavé nasvícení. Z pohledu současného diváka je ovšem nepochybně největším problémem filmu jeho špatná technická kvalita. Mnoho záběrů je velmi temných či šedivých, tišším pasážím není vždy rozumět a hlasitá místa jsou pro změnu zvukově dosti deformovaná. Film by si nepochybně zasloužil dosti důkladné čištění a rekonstrukci... Celkový dojem: 65% (29.07.2018)