Krevní pouto

"Dům je plný šepotu." Rok po druhém Šíleném Maxovi natočili Australani gotický horor a hned jeho první záběr je pro celý film dost typický - lahodně atmosférická zpomalovačka. Atmosféru to díky době vzniku a snaživému kameramanovi, osvětlovači a hudebníkovi rozhodně má, děj standartní a poměrně řídký (s oblíbenými motivy jako pročítání morbidního deníku), ale velkým plusem je ale divně krásná/krásně divná představitelka hlavní role a silné finále s pár luxusními zpomalovačkami běžící vyděšené hrdinky a očekávatelným masakrem i požárem - akorát neshoří ústřední dům, ale benzínová pumpa, což nepochybně vyšlo levněji. (04.12.2018)

Sofistikovaně budovaná atmosféra s mysteriózními střípky pozvolna polhcuje diváka, přitahuje i zneklidňuje a vyvrcholí nakonec až kontrastně jednoduchým, přímočáře horrorovým finále. Skrze záblesky v podobě krásných záběrů austrálské krajiny či rozplétání rodinné legendy jsem čekal víc, přiznám se, i cosi hlubšího včetně alespoň drobné myšlenky, až jsem po skončení chvíli váhal, zda hodnotit vůbec 4 hvězdičky. Nicméně rozehrát děsivý příběh s tak dlouhou civilní předehrou, s pečlivě gradovaným napětím a vykřesleným prostředím, v němž se děj odehrává, je určitě rovněž slušným uměním, jaké se dnes už v rámci horrorového žánru vidí málokdy a Krevní pouto mě svou audiovizuální stránkou i vším ostatním dokázalo naplno přikovat, stejně tak vyvolat strach o hlavní hrdinku, teprve postupně objevující v sobě sklony k silné povaze. Řemeselně nesmírně efektní záležitost, i ta jednoduchá pointa mě překvapila, takže... proč ne. [75%] (20.08.2022)

Nezaspouženě zapadlý snímek, který jsem objevil díky dramaturgii letošního festivalu Otrlého Diváka. Z formálního hlediska geniální, vynalézavé a obsahující místy docela vtipné momenty v jinak dost přímočaré dějové lince. Skutečně jsem si to užíval. O Otrlém divákovi jsem se více rozepsal zde: http://www.indiefilm.cz/2011/02/12/strashne-filmy-ohlednuti-za-festivalem-otrleho-divaka/ (14.02.2011)

Film má sice vlažnější rozjezd za to ale diváka odvděčí nervydrásajícím a atmosferickým finále. Vše ještě povyšuje skvělá kamera prožitek ještě víc umocňuje skvěle se hodící hudba. Za mě hodně silný 4hvězdy. Z jediný zdejší zajímavosti která je u filmu uvedena jsem se dozvěděl, že Next of Kin je třetí nejoblíbenější  australský film Quentina Tarantina. A já se mu ani nedivím. Je vidět, že má čich a vkus na dobrý filmy. A taktéž pověděl, že  je to jediný film na světe, který má podobnou atmosféru jako Osvícení (1980) od Stanleyho Kubricka (ikdyž spolu tyto filmy nemají vůbec nic společného). Závěrem mi nezbývá než jen dodat, že milovníkům starších hororových fláků můžu jen doporučit. (26.10.2023)

Starý 80.kový horor, který je pomalý až hrůza, k tomu se odehrává v pro mne naprosto neatraktivním prostředí (penzion pro staré lidi - osobní antipatie pro toto prostředí), nic moc se v něm neděje, děj to nemá skoro žádný ... pouze pár lekaček a všudypřítomné tajemno ... Ale!! VELKÉ ALE!!! Posledních 20 min nabere film neuvěřitelné grády - atmosféra, rychle vygradovaná zápletka, svižný děj, perfektní kamera a úžasná ústřední znělka ... A perfektní finále, jakoby z úplně jiného filmu. Takže nakonec z popela jsem vyhrabal fakt pěkné 3*. Film mi hrozně připomínal nedávnoshlédnutý a méně známý francouzský La Nuit de la mort/Night of Death (1980). Podobné prostředí, podobná atmosféra, jiná zápletka, a vygradování na maximum ažv samotném finále ... Kdo viděl jedno nebodruhé a líbilo se mu, doporučuji shlédnout i první nebo druhé ...eh ... Snadbudu jednou porozumněn... :-)) (03.05.2013)