Krevní pouto

Film má sice vlažnější rozjezd za to ale diváka odvděčí nervydrásajícím a atmosferickým finále. Vše ještě povyšuje skvělá kamera prožitek ještě víc umocňuje skvěle se hodící hudba. Za mě hodně silný 4hvězdy. Z jediný zdejší zajímavosti která je u filmu uvedena jsem se dozvěděl, že Next of Kin je třetí nejoblíbenější  australský film Quentina Tarantina. A já se mu ani nedivím. Je vidět, že má čich a vkus na dobrý filmy. A taktéž pověděl, že  je to jediný film na světe, který má podobnou atmosféru jako Osvícení (1980) od Stanleyho Kubricka (ikdyž spolu tyto filmy nemají vůbec nic společného). Závěrem mi nezbývá než jen dodat, že milovníkům starších hororových fláků můžu jen doporučit. (26.10.2023)

Tak tohle je skutečně pecka! Next of Kin je skvěle vystavěný horor, který si svou atmosféru buduje hezky zvolna a přes náznaky tušené hrozby. Začátek se sice trochu táhne, postupně ale diváka vtahuje do svého přímočarého příběhu (řádný příklad toho, že v jednoduchosti je síla), který v posledních dvaceti minutách nemilosrdně nabere na otáčkách, až se nestačíte divit. Zařezaný do sedačky jsem se nedovolil pohnout a vlastně ani nadechnout. Rozlehlý dům, nález několika mrtvol, všude samá tma a tajemný vrah, co se v ní ukrývá: takhle nějak má fungovat poctivý horor. Do karet nahrává filmu zvláštní hudba a hlavně kamera, která často kouzlí a vytřískala z napětí maximum. Trochu se tu nabízí porovnání s nedávným The House of the Devil, který ale zase nesedl každému, takže tím vás nechci odradit. Next of Kin je totiž trochu ztraceným klenotem, jenž dokáže diváka odměnit intenzivním prožitkem děsu. (20.06.2011)

"Dům je plný šepotu." Rok po druhém Šíleném Maxovi natočili Australani gotický horor a hned jeho první záběr je pro celý film dost typický - lahodně atmosférická zpomalovačka. Atmosféru to díky době vzniku a snaživému kameramanovi, osvětlovači a hudebníkovi rozhodně má, děj standartní a poměrně řídký (s oblíbenými motivy jako pročítání morbidního deníku), ale velkým plusem je ale divně krásná/krásně divná představitelka hlavní role a silné finále s pár luxusními zpomalovačkami běžící vyděšené hrdinky a očekávatelným masakrem i požárem - akorát neshoří ústřední dům, ale benzínová pumpa, což nepochybně vyšlo levněji. (04.12.2018)

Starý 80.kový horor, který je pomalý až hrůza, k tomu se odehrává v pro mne naprosto neatraktivním prostředí (penzion pro staré lidi - osobní antipatie pro toto prostředí), nic moc se v něm neděje, děj to nemá skoro žádný ... pouze pár lekaček a všudypřítomné tajemno ... Ale!! VELKÉ ALE!!! Posledních 20 min nabere film neuvěřitelné grády - atmosféra, rychle vygradovaná zápletka, svižný děj, perfektní kamera a úžasná ústřední znělka ... A perfektní finále, jakoby z úplně jiného filmu. Takže nakonec z popela jsem vyhrabal fakt pěkné 3*. Film mi hrozně připomínal nedávnoshlédnutý a méně známý francouzský La Nuit de la mort/Night of Death (1980). Podobné prostředí, podobná atmosféra, jiná zápletka, a vygradování na maximum ažv samotném finále ... Kdo viděl jedno nebodruhé a líbilo se mu, doporučuji shlédnout i první nebo druhé ...eh ... Snadbudu jednou porozumněn... :-)) (03.05.2013)

Pomalé, ovšem působivé vykročení mezi slasher a gotický horor, jehož převážná část se odehrává v zlověstné budově sanatoria, kde vyplouvá na povrch staré rodinné tajemství. Námětem to samozřejmě není nic převratného, ale silnou stránkou tohoto ozploitation je zejména režijní uchopení Tonyho Williamse, jehož smysl pro budování atmosféry a vizuální vychytávky (pamětihodné zpomalené záběry a snové sekvence) ve spojení s kamerovým uměním Garyho Hansena a ráznou hudbou Klause Schulze zkrátka dokáže silně zapůsobit. Překvapil mě i herecký výkon hlavní hrdinky (Jacki Kerin), jíž jsem ke konci to běsnění a bezradnost naprosto věřil a dlouho jsem neviděl takhle autentickou hysterii (vzpomněl jsem si na klasický útěk Marilyn Burns v Texaském masakru motorovou pilou). Kvalitní zapadlý horor, který mohu doporučit. (06.01.2019)