U pěti veverek

Scénář: Marta Russová, Miroslav Rutte .. Opět vynikající Jindřich Plachta v sentimentálním, milém a mnou oblíbeném filmu. Je to o tradici, lásce, snech a mydlárně.. Zní to divně, ale je to hezké - zvláště na dobu, kdy to vzniklo.. (09.04.2005)

Trochu naivní film, který jede v divadelním stylu, kdy dokáže černobílé charaktery (dobráckého Houbičku v podání skvělého Jindřicha Plachty i chamtivou Filoménu v podání neméně skvělé Míly Pačové) dovést až do absolutní krajnosti a kontrastu. Na druhou stranu, v některých věcech se Filoméně nelze divit, já bych s těmi čmáraly taky moc trpělivosti neměl. Houbička se i přes svou chorobnou laskavost projeví jako schopný podnikatel a vizionář, Filoména, která je tak šetrná na peníze, nakonec všechny mizerně investuje. A čmáralové, kteří jsou vlastně docela vtipní, dojdou také svého uznání. (04.02.2019)

Na snímku je krásně vidět rozdíl mezi komunistickými a fašistickými (protektorátními) díly. Zatímco komunisté oslavovali práci a hanili živnostníky a továrníky, za dob protektorátu se v souladu s fašistickou ideologií práce oslavovala taktéž, akorát živnostníci požívali úcty a továrníci působili jako vrchol ctnosti a hodnosti, a pokud už byli náhodou zlí, tak jen proto, že je práce a bohatství odcizilo od dělníků, stačilo se s proletariátem opět na vlastní kůži setkat a hned prohlédli a stali se znovu dobrými (např. ve filmu Nebe a dudy). Tento snímek mě podobně jako např. film Dědečkem proti své vůli dostal svým pozitivním laděním, protože se většinu času věnuje tvrdé práci, která nakonec přináší úspěch. Bohužel taky smrt, jak se ukázalo na Plachtově skutečném životním osudu, kdy doplatil na tvrdou dřinu v dolech. A propó Plachta... snad nikdy jsem neviděl uvěřitelnější herecký výkon než jaký předvedl v tomto filmu. (09.06.2013)

Lehká úsměvná komedie o světě, kde nakonec všechno dobře dopadne, jelikož starý dobrý trouba Plachta potře zlou povahu své ženy. Primitivní (ale účinný!) scénář, kořeněný Peškem a Pivcem v roli rozevlátých intelektuálů, namíchává výborný koktejl pro nedělní odpoledne "pro pamětníky". Vše je v prvním plánu jasné, zápletky se velmi brzy rozpletou, překvapení se nekonají, přesto nostalgie první republiky pohřbí všechny pochyby a výtky, a do duše se vplíží klid. A to především od filmů tohoto druhu očekávám. Moc se mi líbil, pohádka jak má být. (17.04.2011)

Lehce úsměvný příběh z dob švitořivých hlásků dam a lehkých vtipů a galance ze strany mužů. Ač je zápletka postavená na lidské dobrosrdečnosti a až naivním pohledu na svět, její myšlenka jest pravdivá. Prachy dokážou zamávat s charakterem a na to nemusí člověk koukat v televizi. Jindřich Plachta byl pan herec a přes to, že si vzal postavu takové „megery“ odvedl kus práce. Tohle opravdu není film, co si zapamatujete. Tohle je film, který se lehko konzumuje a se stejnou lehkostí tudíž zapomíná. Proto dávám za 3 hvězdičky, neb komediální potenciál dostal na frak posláním a stavbou celého příběhu. (09.04.2005)