U pěti veverek

Příjemná protektorátní komedie. Ačkoliv její poslání už dávno pominulo, opětovné uvedení jí vůbec neškodí. Plachta sice tentokrát trochu slevil, ale i tak to stojí za to. Film stojí za vidění už kvůli záznamu salonního herectví Míly Pačové (v její jediné hlavní roli). Škoda, že nebyla lepší filmová příležitost. (06.07.2003)

Příjemně zábavná komedie o zkrocení zlé ženy. Manželé Houbičkovi v nerovném soužití po jejich společenském vzestupu. Filoména (dobrá Míla Pačová) se dokonale vložila do své nové role bohaté a společensky důležité osoby, pro kterou je většina lidí jen obyčejný póvl a zaslouží si jen výrazy opovržení. Úctu si zaslouží pouze lidé na stejné, či vyšší společenské úrovni. Kázeň a zisk musí být na prvním místě a podřídit se tomu je povinností i pro slabošského manžela. Josef (dobrý Jindřich Plachta) si stále dokázal zachovat lidskost a snaží se o napravování všech křivd a ústrků na lidské důstojnosti, které napáchá jeho manželka. Až nakonec přijde situace, kdy se musí rozhodnout, zda bude poslušný a porobený manžel, nebo nastolí svojí vlastní vizi chodu života slavného domu. Mezi další výrazné postavy je nutné zařadit dvojici začínajících a snad i nadějných malířů Jana Rezka (skvělý Jan Pivec) a Jiřího Holce (dobrý Ladislav Pešek) s jejich poetickým vnímáním a přijímáním světa. Z dalších rolí: Filoménina laskavá sestra a majitelka hodinářství Bety Mráčková (Růžena Nasková), Míla Mráčková zakoukaná do Jana (Jana Romanová), Lída Mráčková zakoukaná do Jiřího (Eva Klenová), ozvěna svědomí závazku minulosti a mydlář Antonín Aloyz (Jaroslav Průcha), vinárník s novou vírou Jan Pulec (Jaroslav Marvan), Filoménin našeptávač a podnikatel Anatol Kozel (František Kreuzmann st.), a služky u Houbičků se střídavou odezvou a zpětnou vazbou Stázi (Helena Bušová) a Růžena (Jana Dítětová). Zlodějové se nemusí označovat pouze za podnikatele, aby vzbuzovali důvěru. Ale někdy mohou vynikajícím způsobem posloužit jako katalyzátor změny vanoucího větru. Mýdlo s andílkem je nejlepší tovar na dětské prdelky. Karma je všudypřítomná, laskavost a dobrotu vrací měrou vrchovatou se štěstím zpět, zapšklost a hamižnost jsou okovy přítěží, se kterými se nedá vzlétnout ke hvězdám a splněným snům. Příjemná zábava s humorem, poetickou elegancí i optimistickou náladou a napravením. (19.12.2015)

Na snímku je krásně vidět rozdíl mezi komunistickými a fašistickými (protektorátními) díly. Zatímco komunisté oslavovali práci a hanili živnostníky a továrníky, za dob protektorátu se v souladu s fašistickou ideologií práce oslavovala taktéž, akorát živnostníci požívali úcty a továrníci působili jako vrchol ctnosti a hodnosti, a pokud už byli náhodou zlí, tak jen proto, že je práce a bohatství odcizilo od dělníků, stačilo se s proletariátem opět na vlastní kůži setkat a hned prohlédli a stali se znovu dobrými (např. ve filmu Nebe a dudy). Tento snímek mě podobně jako např. film Dědečkem proti své vůli dostal svým pozitivním laděním, protože se většinu času věnuje tvrdé práci, která nakonec přináší úspěch. Bohužel taky smrt, jak se ukázalo na Plachtově skutečném životním osudu, kdy doplatil na tvrdou dřinu v dolech. A propó Plachta... snad nikdy jsem neviděl uvěřitelnější herecký výkon než jaký předvedl v tomto filmu. (09.06.2013)

Doba byla nanejvýš nevlídná, nelaskavá, plná obav a nejistoty z věcí příštích. A protože, jak známo, není radno dráždit hada bosou nohou, uchýlil se režisér Cikán opět do bezpečného zákulisí staropražských ulic a uliček. Příběh jedné malé vzpoury je pozoruhodný především zásluhou vynikajícího Jindřicha Plachty, jehož noblesní portrét dobráckého domácího pána od pěti veverek je takřka příkladnou studií lidského porozumění, vzácným exemplářem člověka s dobrým, čistým srdcem a ušlechtilou duší. Po jeho boku se objevuje jak kohorta zavedených komediálních herců v čele s rozkošnou dvojicí živořivších malířů v osobité interpretaci Ladislava Peška a Jana Pivce, tak, poněkud překvapivě, také Míla Pačová, jedna z prvních dam naší první scény, která si roli panovačné satorie, jak vidno, náležitě vychutnala. Příjemný, lehce nostalgický film popisující zaniklé mydlářské řemeslo, ryzí charaktery, opravdová přátelství i malebná zákoutí malostranských střech je pro nás, nadšené obdivovatele, nadmíru poučným a libým zastavením v proudu času. A to věru není málo. (04.10.2008)

Portrétistická poučka "Borovice ti přes hubu nedá, když jí netrefíš", ale co veverka ? Scénáristicky vypracovaný příběh s povětšinou průměrnými dialogy, které zamrzí především kvůli nevyužití jedné z nejzralejších rolí pro Plachtu, i když pár hlášek pobaví: "Tak jsem se v manželce zklamal, je to zavilá osoba." Partnerské dvojice připomenou budoucí Hostinec „U Kamenného stolu“, ♫ Stelibského hudba přináší trochu nepatřičnou, příliš vtíravou sentimentalitu. 2-3* (20.07.2013)