U pěti veverek

Nesnáším vyžírky, co přijdou k lizu, aniž by hnuli prackou. Viz příklad těch dvou mazalů, pracovat, to ne, ale brát peníze od domácího, to jim šlo náramně dobře. No noc, film je to dobrý, líbil se kdysi dávno a nyní také. Pamětnictví by mi asi šlo. Stará garda hraje velmi dobře, jen scénář krapítek kulhal. (19.12.2015)

Já ty starý český filmy nějak nemusím, ale v tomto případě jsem byl příjemně překvapen. Sešla se zde plejáda herců, výjimečně nepřehrávající a až na pár bolístek čb filmů (patos a naivita), jsem byl vcelku spokojen a v neposlední řadě i překvapen, že lidé před 60-70 lety řešili stejné problémy jako nyní. Vyzdvihnout musím i na čb film výjimečně kvalitní scénář. (26.10.2009)

Doba byla nanejvýš nevlídná, nelaskavá, plná obav a nejistoty z věcí příštích. A protože, jak známo, není radno dráždit hada bosou nohou, uchýlil se režisér Cikán opět do bezpečného zákulisí staropražských ulic a uliček. Příběh jedné malé vzpoury je pozoruhodný především zásluhou vynikajícího Jindřicha Plachty, jehož noblesní portrét dobráckého domácího pána od pěti veverek je takřka příkladnou studií lidského porozumění, vzácným exemplářem člověka s dobrým, čistým srdcem a ušlechtilou duší. Po jeho boku se objevuje jak kohorta zavedených komediálních herců v čele s rozkošnou dvojicí živořivších malířů v osobité interpretaci Ladislava Peška a Jana Pivce, tak, poněkud překvapivě, také Míla Pačová, jedna z prvních dam naší první scény, která si roli panovačné satorie, jak vidno, náležitě vychutnala. Příjemný, lehce nostalgický film popisující zaniklé mydlářské řemeslo, ryzí charaktery, opravdová přátelství i malebná zákoutí malostranských střech je pro nás, nadšené obdivovatele, nadmíru poučným a libým zastavením v proudu času. A to věru není málo. (04.10.2008)

Scénář: Marta Russová, Miroslav Rutte .. Opět vynikající Jindřich Plachta v sentimentálním, milém a mnou oblíbeném filmu. Je to o tradici, lásce, snech a mydlárně.. Zní to divně, ale je to hezké - zvláště na dobu, kdy to vzniklo.. (09.04.2005)

Staromilsky ale velice dojímavý film opět s lidským a vřele cítícím dobrákem v osobě Jindřicha Plachty. Jen si vzpomeňte kolik takových nebo podobných rolích za svou kariéru sehrál... Byli to jeho role, on byl takový, tak je ani nemusel hrát-prostě se v nich cítil jako ryba ve vodě. Jen namátkou Nebe a dudy, Kdybych byl tátou, Cesta do hlubin študákovy duše, Karel a já, Host do domu, Kluci na řece atd..Všechno to byli velice milé postavy, v nichž mohl herec opět dobře uplatnit své dobré nitro. Sice nepatřili k vrcholným Plachtovým hereckým kreacím, ale k těm lepším a významnějším určitě. Snímek je jinak hodně veselý, nepostrádá v sobě vtipnou stránku, trochu bezstarostný a naivní mě připadal v určitém kontextu také, ale zas musím uvážit to v jak pochmurné době vznikl a jak optimistický pohled na lepší zítřky v něm lidé tenkrát museli vidět. Musel to být příjemně chladivý balzám na duši. Ale film sám o sobě nestavěl jen na výborném hereckém potenciálu Jindřicha Plachty, dobrá byla i jeho jedovatá, později zkrocená zlá žena manželka Filoména (Míla Pačová), která sice ve filmu moc nehrála, ale přes tuto její roli si ji divák lehce zapamatuje a lehce se mu vryje do paměti. Možná její nejzávažnější a zároveň i nejtěžší role kdoví? Dále zde byli dva mladí chudí malíři Jan a Jiří (duo Pivec Pešek-dokonce i zpívající), za které pan Houbička dokonce platí i činži, aby měl klid od své manželky! Zkrachovalý vinárník, hostinský Pulec představovaný Jaroslavem Marvanem nebo starý ale taktéž výborný mydlář Antonín Aloyz (Jaroslav Průcha). Film tedy na zajímavosti a pestrosti postav netrpěl, a abych to už nějak zakončil tak jen ještě řeknu že režisér Cikán nemusel chodit jak se říká daleko pro dříví a opravdu vybral a vsadil na skvělé herecké obsazení což dělalo více než jen dobrým filmem i tento snímek.. (08.09.2007)