Láska medzi riadkami

Nepříliš veselé psychologické drama s nádechem náboženské mystiky, okouzlující svou křehkostí a citlivým zachycením rodiny, v níž každý hledá a tím neúmyslně přispívá k jejímu rozkladu. Ať už je to matka poznamenaná dávnou tragédií, dcera toužící po pozornosti otce, syn jenž se po ztrátě výsadního postavení v rodině snaží najít ztracenou rovnováhu, ale především otec posedlý mystikou slov, netušící jak svou sobeckou zaslepeností a lehce despotickým nátlakem ubližuje všem kolem sebe. Pro citlivého diváka strhující příběh, přestože vyprávěný poklidně, bez velkých gest, stojící na hereckých výkonech tradičně skvělé Juliette Binoche, Gereho, jenž nečekaně dobře ztvárnil svým způsobem nejsmutnější postavu filmu, ale především úžasné Flory Cross, jako křehké jedenáctileté Elizy, toužící po otcově pozornosti, ale současně citlivě vnímající rozpad rodiny a obětující se nakonec pro její záchranu. (30.04.2010)

Ta rodina byla už od začátku divná a divná zůstala až do konce. Otec napřed upřednostňoval syna před dcerou, pak dcera začala bodovat v hláskování slov a otec se zaměřil více na ní než na syna, který začal hledat spřízněné duše u buddhistů, matka skončila v blázinci, prostě naprosto šílená rodina, do které bych nechtěl patřit ani za nic. A do toho pořád nějaký Bůh smíchaný s filozofií, holčička, která se snaží promluvit s Bohem, prostě tohle je film, ve kterém se mohu jen velmi těžko vyznat a těžko pochopit úmysl tvůrců. Vůbec jsem nechápal, co to tam dělala ta matka, což bylo částečně vysvětleno až v druhé polovině filmu, ale stejně jsem její pohnutky a smysl počínání vůbec nepochopil. Nejnormálnější tam byl asi ten jejich syn, který se pokusil zdrhnout, dokud to šlo. Jistě film má i své nesporné kvality, ale bohužel se ztrácí v neprostupnosti některých scén, které jsem opravdu nechápal. Celkově tak ve mně po skončení filmu zůstává jakýsi zmatek a smíšené pocity, protože tohle bylo rozhodně něco, co bych nemusel vidět znovu, dokonce jsem přemýšlel, jestli film dokoukat. Ale vydržel jsem až do konce a nakonec, možná i k mému překvapení, uděluji docela solidní tři hvězdy, a to především za vynikající herecké výkony, díky kterým tenhle film je aspoň trochu zajímavý. (28.04.2010)

Asi nemám takovou empatii jako jiní, protože mě byly všechny postavy naprosto ukradené. Ten syn do rodiny nezapadá jak nábožensky, tak především vzhledově vypadá jako Ind. Dcera byla strašná a s těma svýma vidinama mě děsně rozčilovala. A Gere s tím svým mysticizmem taky. Takový hlouposti co tam všichni kvákali, především ty o náboženstvích, mě neskutečně iritovali (srali). Ostatní (Bosworth, Binoche) jsou taky na prd. Na závěr snad jen: Kdyby náboženství neexistovala, svět by byl lepší. (14.05.2012)

Jsou filmy, které jsou tak specifické svým námětem, že se jen těžko s grácií protlačí za hranice inkriminovaného regionu. Bee Season je jeden z nich. Ono totiž přijde malému českému člověku fakt vtipné, že američani soutěží v hláskování slov, když u nás hláskují děti v první třídě ... proč tomu tak je - je nazřeteli, proč je film uváděn s titulky je také jasné (tedy mě jako osobě poznamenané angličtinou :-). A o čem to je? Židovská rodina - dcera co spelluje, otec, který je posedlý mysticismem slov, matka, co trpí kleptomanií a syn, který propadá svodům Harre-Krišna. Na první dojem to působí hodně přeplácaně a já se ptala, zda to může vůbec jako celek fungovat? Myslím, že ano. Díky nadprůměrným hereckým výkonům ústřední čtyřky, díky nápadité režii a vizuálním vychytávečkám (ano i to tady je), díky scénáři, který v podstatě moc neřeší, nevysvětluje a nechává na divákovi velký díl přemýšlení a pocitů, díky zajímavému závěru... Ano Bee Season mě okouzlil, okouzlil mě také díky zajímavým americkým reáliím, což je u mé osoby hodně těžko uskutečnitelný stav. A myslím si, že režisérký tandem David Siegel - Scott McGehee pokračuje ve skutečně zajímavé kariéře, neboť už předchozí Temná voda mě nepokrytě nadchnula. Témata jejich filmů jsou malá rozsahem, ale o to silnější, s větší výpovědní a emotivní hodnotou. 70%. (30.08.2006)

Keď sa pri filme nenudíte a pomerne príjemne vám ubehne, ešte to neznamená, že musí byť niečím výnimočný. Táto jedinečná dráma, ktorej jedinečnosť sa skrýva v pomerne divnej tématike, je niečím podobným. Zladenie tichej spirituálnej drámy s nábožensko duchovnou tématikou v prostredí americkej súťaže 'hláskovania'. To je určite jedinečné. Spolu s hercami. Ale buď mám pocit, že by v tom mohol film trošku ubrať, alebo že si toho zobral na ramená až príliš veľa. Zvláštne. Ako aj celá podstata tejto kvázi-súťaže. 60%. (21.02.2008)