Alucarda, la hija de las tinieblas

Občas to má působivý moment. Trochu je problémem, že církev zde je vykreslena ještě ďábelštěji než mocnosti pekelné. Její krvavé a sadismem prodchnuté rituály vypadají zde zlověstněji než ten ďábelský sabat, který končí hromadným sexem. Je zde některá ze stran stranou světla? Ani mi to tak nepřipadalo. (27.11.2016)

Satanističtí cikáni, hořící jeptištky, místo řeholního roucha jakési obvazy, papundeklové kulisy, neustálé vřeštění, dementní dialogy a samozřejmě moře umělé krve. V kontextu doby a místa vzniku možná radikálně provokativní, ovšem nyní už notně vyčpělé. Béčko jak vyšité, ale spíše pro zkušeného diváka, zoceléného sledováním filmů Jodorowského a Arrabala. (11.12.2012)

Teda, podle toho krásného plakátu jsem čekal něco přiměřeně dobrého, ale... Alucarda je divný film. Ze začátku je to takové zfetlé, cikáni (a ten jeden co vypadal jak čertík bertík) běhání po lese... Pak příjde nějaký ten Satan, spousta křesťanských kravin a nakonec nějaký ten osobní armageddon, který byl ale udělán fakt dobře. Stejně jako když Justine povstane z krve. Zklamání. I když některé scény byly fajn. Maska kozla byla strašná, působila směšně. A erotika v těchhle starších filmech mi příjde tak nějak neerotická. (06.03.2011)

Juan López Moctezuma určite zbožňoval Friedkinovho Exorcistu. Zbožňoval natoľko, že sa pustil to tohoto lacnučkého rúhačského rituálu o kláštore s "drastickými prejavmi posadnutia a exorcizmu". Rozprávanie veľmi strohé a priame, bez odbočiek alebo influencií ktoré by zápletku zahustili, ozvláštnili či prichutili, hlavne že nahé ženské lezú z rakiev naplnených krvov. Autenticita na úrovni kčerstvých kusov ovocia v jogurte je predsa len irelevantná, nakoniec nemožno poprieť zvláštu až snovú silnú atmosféru, dominantu tejto strohosti, dobre vystihnuteľnú práve fonetikou anglického slovíčka "weird". K Alucarde sa možno postaviť dvoma cestami, buď kriticky ako k úplne plytkej historke zamieravajúcej sa na (dnes už zastaralé, no pre mňa o to príťažlivejšie) prvoplánové šokovanie diváka, alebo ako k bizarnému objektu zábavy, -úchylky tých istých atribútov- ktorý nemožno brať seriózne. Maškarádová-blasfémia, lacný čierny karneval, kde sa je možné veľmi dobre zabaviť. Úsmevná obskúrnosť. (02.02.2013)

Mne tieto staré Satanistické horory dokážu nahnať oveľa väčší strach ako hociktoré dnešné moderné duchárske horory ktoré svoj des a hrôzu zakrývajú v úbohých stotinových lakačkách s ktorých, v drvivej väčšine, nevzíde nič iba príchod nejakej postavy do deja. Je zaujímavé ako do tohoto veľmi úzko profilovaného Nunsploitation ktoré je kvalitatívne na tej istej úrovni ako pekelná snímka Devils dokázali tvorcovia vtesnať zaujímavé surrealistické prvky. Celé to je vlastne iba o dvoch počestných dievčatách ktoré sa nechajú v lese zlákať starým cigáňom ktorý už na pohľad javí známky diabla. Onedlho na to už v snovom opare prichádzajú prvé krvavé rituáli nakrútené fakt skvelo. Netrvá dlho a dievčatá s pred mníškami prezradia keď sa na hodine začnú rúhať Bohovi a sľubovať poslušnosť Satanovi. Ako inak na scénu nastupuje exorcizmus ktorý však na moje prekvapenie nie je samoúčelný a netvorí hlavnú časť filmu. Vrcholom filmu je záverečný masaker v kláštore kde Alucarda, posadnutá diablom, dokáže vyslovením bezbožného slova spáliť osobu. Pozrie sa na niekoho a ten sa vznieti sám od seba. Bolo to spracované kvalitne, ľudia horeli a utekali v totálnom chaose. zhorelo aspoň tucet pánpičkárov. (11.05.2014)