Magnólia

95% - Tři hodiny... Dlouho jsem odkládal shlédnutí Magnolie právě z panické hrůzy při pohledu na její minutáž. Byla to chyba! Tento film mě fascinoval svou formou, díky které se čas stane velmi relativním pojmem. Nejprve se divák seznámí s postavami a jejich životními situacemi, následuje zamotání se do nich, a karty jsou rozdány. Celá první půlka filmu se odehrává za ostinátního hudebního podbarvení Jona Briona, které (ačkoli mi nejprve nepřišlo nijak skladatelsky senzační) naprosto DOKONALE stupňuje napětí tak, že jí člověk skoukne doslova za chvilku. Po ní následuje odhalování životních příběhů postav a nastupuje smotávání vláken v jednu dějovou nit (spíše však krajkový ubrus), už s úplně jiným druhem hudby, ale většinou úplně bez ní. Co se obsahu týče, nevím, co bych vytknul. Drama na téma mezilidských vztahů mě zde naprosto uhranulo. Herecké výkony, jako v málokterém jiném filmu, a vůbec... Tohle je prostě jeden z nejlepších amerických filmů, co jsem kdy viděl. (23.05.2006)

188 minut uteklo jako voda, ve které jsem se topil, takže po Shyamalanových Znameních a pár jiných kouscích tu máme další, u kterého s Tylerem poplaveme proti proudu názorového mainstreamu. Ne že by Magnoliu neshazovali i jiní, ale s Tylerem jsme zajedno ve většině momentů, které rozhodly o hodnocení dvěma hvězdami. Hloubku, šířku, výšku nebo jiný rozměr Magnolie nevidím. Asi leží nebo stojí, ale spíš se nachází v pro mě nepojmenovatelné poloze kdesi daleko mimo moje chápání. Výsledek? Tři hodiny jsem zíral na samy o sobě výborné herecké výkony, které v souhře neměly žádný efekt. Takovou přehlídku divných lidí jsem neviděl dlouho předtím ani potom, navíc celá pointa nebo spíš úvod filmu mluví o něčem, čemu odmítám věřit, takže bodový zisk z tohoto tématu je nula. Nejvíc mě zasáhl Tom Cruise, který vtrhne na plátno jako lavina (a je stejně pokrytecký jako celá Magnolia), nicméně pronese onu větu, která byla velice silným momentem, a kterou cituje Tyler, takže ji nebudu přepisovat. A co hudba? Stejně divná jako film...zkrátka a dobře, P. T. Anderson není ten, komu budu zobat z ruky... (01.02.2005)

Temné a atmosférické drama o smrti, beznaději (nebo spíš naději!) a odpuštění má i přes svou délku velmi málo vaty. Kdyby bylo vypointovanější finále, bylo by to snad dokonalé. Nesmím zapomenout skvělé herecké výkony (Tom Cruise je sice na hraně, ale má roli, která se k jeho herectví hodí). Skvělý film Paula Thomase Andersona, který zatím patří na vrchol jeho kariéry. (06.12.2009)

Poutavější byla pro mě paradoxně část, na jejímž konci se hlasy spojily v unisono. K té patří dokonale hypnotické využití hudby, která se jako nit osudu zdánlivě bez souvislosti vine nad celou tou mozaikou. Když Anderson začne dávat rozhřešení, film získává sice jasnější poselství, linearitu, ale ztrácí svou magii. Jestli je Anderson dobrý kněz, nebo jen tahá králíky z klobouku, ať posoudí každý sám, mě zůstává hlavně to uhrančivé Bolero. PS: Úplně jiný Andersson, a sice Roy, natočil o rok později film, ve kterém se v jednom momentu rovněž život zastaví a hlasy se spojí do jedné melodie. Co myslíte, je to jen náhoda? (04.11.2006)

No, popravde receno, cekal jsem vic. Po ty spouste chvaly jsem cekal holt neco vic nez jen nekolik pribehu pospojovanejch do jednoho filmu. Zvlast, kdyz ty jednotlivy pribehy nejsou nic originalniho, co by tu uz nebylo. Navic me ten uvod s nahodama docela naladil. Tim nechci rict, ze by to bylo spatny, film je to sviznej a zajimavej, obcas sice clovek nevi, jesli se ma smat nebo ne, ale to je fuk. Taky filmu dost pomaha pekna hudba a hlavne uzasny herecky vykony v cele s Julianne Moore a Tomem Cruisem, ale za zminku stoji i Seymour Hoffman, William Macy nebo Alfred Molina. Mozna bych dal i tech 5*, ale driv jsem videl Crash a to je o tridu lepsi, navic je tenhle film zbytecne dlouhej a konec Anderson fakt nezvlad a Opili laskou se mi od nej libilo vic. Ale rozhodne nadprumernej film, kterej stoji za skouknuti. (27.07.2007)