Magnólia

Tenhle film jsem dlouho odkládala a to především kvůli jeho délce. Kdyby však jen všechny tříhodinové filmy měly takové tempo jako Magnolia. Už svým naprosto skvělým úvodem mě film dokonale vtáhl a nešlo od něho odtrhnout zrak. Výborně napsaný film, který je neuvěřitelně plynulý a nezastaví se na jednom jediném mrtvém bodě. Vážně mi tohle nepřišlo, jako tři hodiny. Dokonalé propletení jednotlivých postav, skvělý scénář a parádní herecké výkony. Zejména mě zaujala Julianne Moore a Tom Cruise, který zde předvedl jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů, co jsem zatím u něho viděla. Tu pátou hvězdu přidávám za velkou originalitu, skvělou režii a nápad s deštěm na konci, který mě dostal a tomu "Divné věci se dějí pořád" už jen nasadil korunu. (22.07.2011)

Osm zdánlivě nesouvisejících hlavních dějových linií a k tomu pár vedlejších, které je protínají? Tří hodinová stopáž? Hrající Tom Cruise? Nemožné režijně ukočírovat? Evidentně jste zatím neviděli Magnolii. Má své mouchy, ale celkový dojem je velmi působivý a podpořený tu a tam scénou, která zapůsobí "jako kdyby žáby z nebes padaly".. Atmosféra je stejně tak pohlcující jako specifická. Pracovně jsem si jí pojmenoval jako magnoliodní. (21.01.2005)

188 minut uteklo jako voda, ve které jsem se topil, takže po Shyamalanových Znameních a pár jiných kouscích tu máme další, u kterého s Tylerem poplaveme proti proudu názorového mainstreamu. Ne že by Magnoliu neshazovali i jiní, ale s Tylerem jsme zajedno ve většině momentů, které rozhodly o hodnocení dvěma hvězdami. Hloubku, šířku, výšku nebo jiný rozměr Magnolie nevidím. Asi leží nebo stojí, ale spíš se nachází v pro mě nepojmenovatelné poloze kdesi daleko mimo moje chápání. Výsledek? Tři hodiny jsem zíral na samy o sobě výborné herecké výkony, které v souhře neměly žádný efekt. Takovou přehlídku divných lidí jsem neviděl dlouho předtím ani potom, navíc celá pointa nebo spíš úvod filmu mluví o něčem, čemu odmítám věřit, takže bodový zisk z tohoto tématu je nula. Nejvíc mě zasáhl Tom Cruise, který vtrhne na plátno jako lavina (a je stejně pokrytecký jako celá Magnolia), nicméně pronese onu větu, která byla velice silným momentem, a kterou cituje Tyler, takže ji nebudu přepisovat. A co hudba? Stejně divná jako film...zkrátka a dobře, P. T. Anderson není ten, komu budu zobat z ruky... (01.02.2005)

95% - Tři hodiny... Dlouho jsem odkládal shlédnutí Magnolie právě z panické hrůzy při pohledu na její minutáž. Byla to chyba! Tento film mě fascinoval svou formou, díky které se čas stane velmi relativním pojmem. Nejprve se divák seznámí s postavami a jejich životními situacemi, následuje zamotání se do nich, a karty jsou rozdány. Celá první půlka filmu se odehrává za ostinátního hudebního podbarvení Jona Briona, které (ačkoli mi nejprve nepřišlo nijak skladatelsky senzační) naprosto DOKONALE stupňuje napětí tak, že jí člověk skoukne doslova za chvilku. Po ní následuje odhalování životních příběhů postav a nastupuje smotávání vláken v jednu dějovou nit (spíše však krajkový ubrus), už s úplně jiným druhem hudby, ale většinou úplně bez ní. Co se obsahu týče, nevím, co bych vytknul. Drama na téma mezilidských vztahů mě zde naprosto uhranulo. Herecké výkony, jako v málokterém jiném filmu, a vůbec... Tohle je prostě jeden z nejlepších amerických filmů, co jsem kdy viděl. (23.05.2006)

Přiznávám to narovinu: Tomu, proč je Magnolie tak opěvovaná, nerozumím. V úvodních třech povídkách je divákovi předloženo, že bude sledovat film plný náhod, které protknou životy jednotlivých postav a navždy změní jejich trajektorii, jenže ony osudové momenty jsou prakticky bezvýznamné (bavič lže moderátorce o své rodině v momentu, kdy se s ním člen rodiny chce spojit) a jediným vyvrcholením je biblická pohroma, která v rámci děje působí jako deus ex machina. Andersonovy filmy jsou pro mě "hit or miss" – Až na krev zbožňuji, Mistr mě minul. Magnolie se bohužel řadí do druhé kategorie. Svou stopáží, množstvím postav, prostřihy mezi příběhy a narážkami na knihu Exodus jako by se divákovi snažila vnutit, že je mistrovským dílem nezměrné intelektuální kvality, jenže když osekáte pozlátko, zjistíte, že jednotlivé postavy nejsou zdaleka tak komplikované, jak se nám PTA snaží vnutit, dialogy jsou průměrné a příběhová linka není ničím výjimečná. Kdybych neměla pocit, že je Magnolie tak sebestředná, falešně okázalá a domýšlivá, dala bych jí asi průměrné hodnocení, svou neoprávněnou onanií nad vlastní genialitou mě ale vytáčí tak, že navzdory hereckým výkonům a slušnému zpracování nad dvě hvězdy nejdu. (02.04.2017)