Magnólia

„ Podivné věci se stávají pořád" Devět zoufalců jsou v těžké depresi, vlečou sebou traumata z mládí, bolest, deziluzi a osud nebo náhoda si s nimi opět pohraje. Změní jejich plány, zkříží jim cestu, dojde k setkání. A něco vznikne láska?, úcta?, přátelství? . K tomu všemu nádherné sugestivní písničky Aimee Mann. Prostě skvost. (13.10.2004)

Náhoda? Osud? Vyšší moc? Blbost? ... Utrpení. Láska. Nenávist. Smíření. Zatracení. Odpuštění. Smrt... Život. Kupa sraček, ve které se i přesto občas dá brodit s úsměvem - když má člověk s kým. Anderson tři hodiny nenudí, tři hodiny rozehrává geniální charaktery, tři hodiny člověka tlačí do sedačky. Tom Cruise je extra k sežrání (na tý scientologii musí prostě něco bejt). Pár vad na kráse by se našlo (moudra na konci soutěže, zpívánky), ale ani ty nedokážou vymazat fakt, že je to samozřejmě jeden z kultů "zlatých devadesátých". (4,5* nahoru za začátek a konec) (28.08.2007)

Přiznávám to narovinu: Tomu, proč je Magnolie tak opěvovaná, nerozumím. V úvodních třech povídkách je divákovi předloženo, že bude sledovat film plný náhod, které protknou životy jednotlivých postav a navždy změní jejich trajektorii, jenže ony osudové momenty jsou prakticky bezvýznamné (bavič lže moderátorce o své rodině v momentu, kdy se s ním člen rodiny chce spojit) a jediným vyvrcholením je biblická pohroma, která v rámci děje působí jako deus ex machina. Andersonovy filmy jsou pro mě "hit or miss" – Až na krev zbožňuji, Mistr mě minul. Magnolie se bohužel řadí do druhé kategorie. Svou stopáží, množstvím postav, prostřihy mezi příběhy a narážkami na knihu Exodus jako by se divákovi snažila vnutit, že je mistrovským dílem nezměrné intelektuální kvality, jenže když osekáte pozlátko, zjistíte, že jednotlivé postavy nejsou zdaleka tak komplikované, jak se nám PTA snaží vnutit, dialogy jsou průměrné a příběhová linka není ničím výjimečná. Kdybych neměla pocit, že je Magnolie tak sebestředná, falešně okázalá a domýšlivá, dala bych jí asi průměrné hodnocení, svou neoprávněnou onanií nad vlastní genialitou mě ale vytáčí tak, že navzdory hereckým výkonům a slušnému zpracování nad dvě hvězdy nejdu. (02.04.2017)

Kdybych měl Magnolii hodnotit objektivně, nemohl bych dát nižší hodnocení než to nejvyšší. Naštěstí můžu hodnotit čistě podle sebe a i přes bezchybnou Andersonovu režii se nemůžu ubránit pocitu, že tři hodiny jsou moc a to celkem zbytečně. Samozřejmě všechny linie jsou provázané a jednotlivé postavy by se nedaly vyškrtnout, ale celé dění okolo soutěže, moderátora a geniálního mladíka mi přišlo hrozně nudné a těšil jsem se až se příběh dostane zase k někomu jinému, což bohužel platí i pro bývalého soutěžícího Macyho. Naopak Cruise, Hoffman a Reilly jsou úžasní a když se kdokoli z této trojky dostal k tomu, aby předvedl své herecké umění, pravidelně mě mrazilo. (16.09.2006)

Anderson potvrdil pověst nejtalentovanějšího režiséra mladé generace a stejně, jako v případě Boogie Nights, natočil tříhodinovou podívanou, která uteče jako voda. Zdánlivě nesourodý slepenec různých lidských osudů by se v rukouch jiného režiséra rozpadl pod rukama, ale pod taktovkou Andersona působí nesmírně celistvým dojmem a divák nemá pocit, že by se v ději ztrácel. Navíc se Andersonovi povedlo udělat z Cruise pana Herce, což je pozoruhodné. Cruisova kreace úspěšného nadsamce je famózní a právem oceněná nominací na Oscara. Katarzní konec je pak nezapomenutelný. Ať žijou žáby. (13.04.2003)