Paríž, Texas

Ten film je velmi dobře natočený a samozřejmě i velmi dobře napsaný, ale díky jeho pomalému tempu jsem se do něj prostě nemohl dostat. Harry Dean Stanton je zde naprosto skvělý, jeho dialog s Nastassjou Kinskou je ozdobou filmu, ale ve mně to prostě potřebné emoce nevzbudilo, respektive ne v takové míře, jak by mělo. (09.07.2015)

(Varování, jelikož komentář je výhradně drobným zabrbláním věčně nespokojeného starého mrzouta, tak je to v podstatě jeden velký SPOILER). Je to ironie, že film, co po většinu času spíše mlčí než mluví, v závěru srazí na kolena banálnosti příliš mnoho slov. Ukončit to po monologu Travise, kdy poodkryje roušku tajemna zahalujícího předchozí děj, dokázal bych v pohnutí nad jejich osudem odpustit snímku i určitě zbytečné drobnosti, co mi i tak silný požitek lehce kalily. Avšak následná melodramatičnost proslovu Jane a zbytečně doslovné setkání celou sílu závěru zbortí a místo krásného smutku zanechá pocit uplakanosti vystřižené ze slabé harlequinky. A to je škoda, Wime, převeliká škoda... (02.05.2014)

Nechci být nespravedlivá - formálně a pocitově by to bylo za pět hvězd, tu bluesovou kytaru bych vydržela poslouchat celé dny a už dlouho jsem neviděla tak nádherně intimní scénu, jako Travisovo a Janeino setkání za zrcadlem. Jenže mě prostě velká, osudová melodramata příliš neoslovují, třebaže jsou spíše artově utlumeného rázu. Promiň emm. (05.03.2015)

Jsou filmy, jejichž skutečná síla vynikne na velkém plátně. A po prvotní domácí projekci před několika lety, se mi podařilo zhlédnout Paříž, Texas v kinosále. A za tu neopakovatelnou atmosféru, nezapomenutelné záběry a hravost pánů Wenderse s Mullerem a brilantní herecké výkony hlavní pětice, tu pátou s radostí přídávám. Amerika jak ji miluju, drsná, krásná a hlavně bez příkras. Mňam. (09.10.2015)

"I'M NOT AFRAID OF HEIGHTS. I'M AFRAID OF FALLING." ------------ Najlepší film Harryho Dean Stantona, najlepší film z Texasu o Texase (ak nerátam staré čistokrvné westerny à la Fordovi Pátrači), vyšperkovanejšia road movie než Wendersova road movie trilógia, film zdanlivo tak prázdny na povrchu, až tomu nemôžeš uveriť, avšak vo vnútri jedno veľké bludisko a križovatka myšlienok, no a Robby Müller, ten je kompletne na inom leveli, to, čo robí, to už nie je ani snímanie a kamerovanie, to je prosto vizuálny jazyk, ktorý rozpráva k divákovi. Takéto filmy sa už netočia. (01.05.2019)