Paríž, Texas

Paříž, Texas je pro mě určitě jednou z nejzapamatováníhodnějších projekcí, kterou jsem ve velkém sále hotelu Thermal zažil. Jsem opravdu rád, že jsem si na tuhle smutně pomalou, místy až hypnotickou, vypravěčsky tak trochu detektivní odyseu přivstal a viděl ji premiérově právě tady. Po delším rozjímání zvedám na plný počet - 90%. [KVIFF 2024] (08.07.2024)

Zarostlý muž v červené kšiltovce se vynoří z vyprahlé pouště. Kde se tam vzal? Odkud přišel? A kam míří? Wim Wenders postupně odkrývá vrstvy tajuplné skládačky v poutavém rodinném dramatu o hledání sebe sama, který i při takřka 2,5 hodinové délce baví a překvapuje. Barevná symbolika, pohlcující hudba, naprosto úchvatná kamera, prvotřídní herecké výkony v čele s naprosto přesně obsazeným Harrym Deanem Stantonem. A Nastassja Kinski. Na tomhle snímku je hodně co obdivovat. Velké plátno se zde rovná velké přidané hodnotě. [KVIFF 2024] (06.07.2024)

Nádherný silný film se skvělou hudbou Ry Coodera, melodramatická road movie - dle mého nejlepší film Wima Wenderse... Fantastické dlouhé úvodní zaběry pouště a vůbec kamera Robbyho Mullera. Výborná a krásná a mladá Nastassja Kinski jako "padlá" Jane ve své z nejlepších rolí ... Přiznávám - slzy v očích... (21.10.2005)

Vyrabuje hlavu a zmizí. Zmizí z plátna, ale ne z vás. Paříž, Texas je tichá balada, která krouživým pohybem vyvolá pocit pomatenosti, aby se po pár zmatečných situacích stala ohromným pomníkem pro všechny osamocené a láskou rozervané obyvatele této planety. Jsem šutr, když jde o citové vydírání vyvolané úpěnlivými pohledy herců do kamer. Rychlík Paříž, Texas mě vyhodil na nástupišti, kde nebylo živáčka a nechal mě tam přes noc. A já se bál. Neměl jsem totiž nikoho, kdo by mě držel za ruku... Travis taky ne, a proto jsem s ním soucítil, až do roztrhání svého pyžama. V tu chvíli byl mým spojencem... Filmovým hrdinou! (11.03.2010)

Pomalé a poetické. Harry Dean Stanton je v postave Travisa perfektný. Film uteká veľmi pomaly, bez výraznejšej dramatickej scény. Stavia na emóciach, ktoré sa neukazujú hneď a explicitne, ale ktorých prítomnosť vieme vytušiť vo väčšine scén. Film je pútavým skĺbením filmových obrazov a až divadelných dialógov( veď Sam Shepard) v dokonalej symbióze medzi týmito dvoma umeleckými druhmi. Wenders je režisér, ktorý skúma, ktorý experimentuje, posúva hranice svojich výrazových prostriedkov a možností krajiny z ktorej vzišiel a pripojil sa filmami ako Nebo nad Berlínom a týmto krásnym kúskom k filmárskej špičke s vlastným rukopisom a vlastnou poetikou. Finále s Nastassjou je tak čarosmutné, až to vháňa slzy do očí. Krásny film. (17.09.2017)