Aberdeen

Road movie o zblížení dávno nevideného otca a dcéry. Cez strasti spoločného cestovania a flashbacky do radostne stráveného detstva k otepleniu dávno vychladnutých citov. Umelo vykonštruovaná zápletka (so snahou o prirodzenosť) a snaha zapôsobiť dojímajúcim humorom ožranského otca sú značne nevierohodné a posúvajú celý film od autentickej rodinnej drámy skôr k oslave prosperujúcich častí Európy, tak rozličných a predsa blízkych. Vtipná európska road movie ani náhodou (takou je napríklad belgická Aaltra). (10.09.2004)

„Jak se menuješ?“ - „Kaisa.“ - „Kaisa…to je hezký jméno. Co znamená?“ - „Zeptej se jeho, to on měl ten zkurveně skvělej nápad.“ Téma mě nijak zvlášť nelákalo, díval jsem se hlavně kvůli režisérovi a hercům. Moland mě i napotřetí potěšil, a přestože Vzkaz v láhvi a Boj sněžného pluhu s mafií řadím výš, Aberdeen o mnoho nezaostává. Jednoduchý děj táhnou suverénně vpřed ústřední postavy otce a dcery. V případě Švéda jsem se dočkal potvrzení kvality a jeho alkoholik opravdu byl maximálně věrný, ale překvapila mě Lena Heady, nejen výkonem, ale i hlasem, protože takhle rozkošný přízvuk jsem zaznamenal snad jen u Kelly Macdonald (měl bych víc zapátrat v její rané filmografii). Jinak je tahle road movie dle očekávání dojemná, ale nezaznamenal jsem citové vydírání. Tu a tam se člověk i (hořce) zasměje, ostatně „sbližování“ dcery a otce je dost bouřlivé (a nechtěl bych u něj být osobně jako Clive). Hodnotím solidními 4*. „Určitě nepotřebuje doktora?“ - „Doktorů se bojí.“ - „Jak to můžeš vědět?“ - „Je jako ty. Bojí se všeho skutečnýho.“ (09.06.2019)

Taková syrová nezávislačtina o závislostech. S alkoholismem se prostřednictvím naprosto dokonalého výkonu Stella Skarsgarda do slova  a do písmene nesere. Jeho alkoholik  není nijak přikrášlovaná lidská plačtivá troska, která ačkoliv lítost vzbuzuje až v poslední řadě, tak je prostě otcem své dcery a jako diváka vás donutí Moland, a  právě zcela jinak než laciným dojímáním, s ním soucítit a v poslední scéně i těm silnějším (ale aspoň minimálně vnímavým) musí přejít mráz po zádech.  Headey jako dcera špatných rodičů rovněž vynikajicí a její vztek a bolest, kterou léčí tu větší tu menší špetkou kokainu jsem ji  žral i s navijákem.  Láska  je ... odpovězte si každý pochopitelně sám, jak je ctěná libost, já říkám prostě ... když ti na tom druhým záleží.  Tečka.  A pět hvězd. (09.10.2023)

Typicky skandinávské téma alkoholismu, s typicky brutálním ztvárněním (otec alkoholik, dcera, co se taky umít pořádně napít respektive sjet kokainem ... ), se zřetelnou dávkou nadsázky až sebeironie. Prostě něco extra. A je jedno, že to není tak úplně syrová realita, vždyť se nejedná o dokument, takže si film může dovolit -tady hodně negativně zmiňovanou- "vykonstruovanou" zápletku. Těžiště a poselství tohoto filmu netkví v této zápletce, nýbrž v pocitové rovině filmu. A to, že se lidičky v tomhle filmu chovají absurdně, vždyť o tom to je! (20.01.2006)

Dwejn říkal, že je to dobrý a jak už se stalo zvykem, spletl se, je to vynikající. Lena Headey nikdy nebyla má favoritka, ovšem zde ukáže nejen nádherná prsa, ale pořádnou dávku perfektního herectví, které nesklouzává k přehrávaní. Takže Leno, jestli je toto ta tvá TOP životní role, díky za ni, na Kaisu nikdy nezapomenu. Ach Kaisa, nebýt toho koksu, bezchybná roštěnka :) A těch hlášek, nezapomenutelných scén...sobové a naprosto perfektní sountrack. A i ten primitiv na hraně deliria je kulantně zahraný jakýmsi nesympatickým seveřanem. Vůbec nechápu, co se stalo... Nejsem dvakrát příznivec road-movie a vyloženě nesnáším filmy a alkoholicích, chlastu a rakovině. A zde je všehno tohle nemilé, co se mi jednotlivě příliš neslučuje se sledovatelností namícháno v neskutečně lahodný koktejl, kterým se s chutí budu opíjet pravidelně. Hlavně už se nemůžu dočkat projekce v zimním, nejlépe vánočním období. Pecka jako hrom a Kaisa :) (16.07.2014)