Aberdeen

Rozkošný prízvuk Leny Headey ma totálne dostal - úžasné. Príbeh taký jednoduchší o hľadaní cesty dcéry ku otcovi v prípade, kedy kladie pod nohy polená alkohol. No malo to celkom zaujímavú atmosféru a niekoľko pamätných scén. Inak len taký postreh. Všimol som si, že Stellan Skarsgård vo filmoch veľmi rád ukazuje vtáka. Toto už je hádam aj jeho štvrtý či piaty film čo som videl, kde ukazuje svojho gašparka. To len taká nepodstatná pikoška... Nadpriemer. 75/100 (29.04.2019)

Aberdeen je hodně povedené psychologické drama, které nabízí zajímavý pohled na komplikovaný vztah vážně nemocné matky, otce-alkoholika a kapánek odtažité dcery, jenž je má (proti své vůli (?)) přívést znovu k sobě a přetrpět si mezitím bolestnou cestu, z níž nevyvázne nezměněna. Snímek je to syrový, určitě je velmi realistický, neobsahuje žádnou zbytečnou kličku... Vztahy jsou zde, jak to bývá i v běžném životě, složité a mimo jiné se s nimi do námluv vtírá i bezvýchodnost. Skvělý výkon podal Stellan Skarsgård, jehož alkoholové blbnutí bylo tak přesvědčivé, že bych byl ochotný věřit jeho vrozenému notorismu..:-) Nezbývá než si přát, aby nikdo z nás nemusel jezdit do nějakého svého Aberdeenu, protože tahle cesta byla svým způsobem až nepříjemně depresivní...**** (02.12.2006)

Pokus o vykreslení rozpolcených vztahů několika lidí za pohnutých okolností v jednom skandinávském roadmovie. Kaisa (Lena Headey) bere svého otce, který má velmi vážné problémy s alkoholismem, za umírající matkou Helen (Charlotte Rampling, kterou můžete znát z úžasného filmu Woodyho Allena Stardust Memories, a která si po filmu Znamení a zázraky opět zahrála partnerku Stellana Skarsgårda). Jejím motivem je soucit a respekt k matčinu přání, krom toho už přišla o všechny důvody k cestě do symbolického skotského Aberdeenu. Charaktery postav jsou dle mého názoru vykresleny přesvědčivě, což se promítá i ve vzájemných vztazích, které jsou rovněž realistické. Dojem se snaží umocnit i kamerové zpracování. Obraz je svěží a prosluněný a často sleduje dění s nezúčastněným odstupem. Život je nevděčný a proměnlivý jako den, kdy se oslnivý úsvit s časem mění v žár a později v soumrak. Právě zmíněné světlo je povýšeno z pouhého atributu obrazu na prvek vyprávění. Další z technických kvalit je hudba. Nejprve nostalgicky monotématické piano, později zas umírněné ozvěny větru při cestě setmělou pustinou a neskutečně optimistický motiv je vyčleněn vzpomínkám na dětství. Přes veškerou snahu a kvality mi Aberdeen nedovolil hlouběji proniknout do problematiky. Může za to pravděpodobně jasný direkt, kde je jsou pravidla dobrého a zlého předem stanoveny a není připuštěn vlastní náhled diváka. V jinak upřímném pohledu na lidi a jejich trápení se tak prokresluje několik polopravd o lidských citech a reakcích. Ale to je na dlouhou polemiku. (20.01.2006)

Lena Headey se mi po Sarah Connor Chronicles tak zprotivila, až jsem si říkal, že získat zpět mé sympatie pro ni nebude zhola možné. Aberdeen však všechno změnil. Když se postaví vedle hereckého velikána, tak je vidět že i ona umí zahrát. Aberdeen je pravdivým pohledem na obyčejný a hlavně skutečný život, jaký vede "průměrný" člověk. Rozvrácená rodina, hádky, otec alkoholik, matka na smrtelné posteli, dcera "děvka" a feťák. Je smutné, že až díky rakovině je rodinka znovu pohromadě. A ani nyní není nouze o rodinné dramata. Otec se stále utápí v alkoholu, dcera se i přes otcovu snahu komunikovat chce jen hádat, aniž by na to vlastně měla právo. V Aberdeenu nejsou kladné charaktery, i když se o to ke konci snaží (možná se jim to v poslední pětiminutovce přeci jen podaří). Ne, i přes jasný posun v chování postav k lepšímu v sobě mají zakořeněnu špatnou povahu - viz otcův útěk s prázdnou peněženkou, či dceřino představení se záchytkou. A proto se mi film líbil. Takhle nějak to ve světě chodí. Nikdo se na povel nezmění. Nikdy. (16.05.2008)

Typická 4* záležitost s profláklým námětem a příběhem á la "sbližovací road movie" otce s dcerou. Stojí to ale za to vidět, protože Stellan Skarsgard hraje fantasticky a Lena Headey se svým roztomilým sladkým přízvukem je taky výborná (a hodně jí to sluší). Navíc Ian Hart vypadal bez turbanu celkem sympaticky. Mile mě taky překvapilo pár ne tak očekávaných zvratů i příjemně hořko-sladký konec. Navíc je to všechno pojato tak umírněně, že se tomu i dá uvěřit, žádný velký výlevy a srdceryvnej pláč, objímání, omlouvání nebo vyznávání lásky, ale jednoduchá lidská gesta, která jsou o to silnější. K tomu se váže i pár dalších scén "jako ze života", například zvracení v autě, pád do kytek a podobně. Fajn film se snesitelnou stopáží. 80% (01.05.2011)