Insomnia

Nolanovu Insomnii jsem viděl asi třikrát a moc se mi líbila. Proto jsem se dlouho nemohl dokopat k originálu. Ač jsem nepochyboval o jeho kvalitách, tak jsem měl prostě strach, že příběh bude stejný a bude mě nudit. Nestalo se. Děj sice v základních rysech stejný byl, ale v mnoha důležitých místech se oba snímky liší, takže závěr mě trochu překvapil. Norská Insomnie je samozřejmě mnohem syrovější, depresivnější, temnější a méně barevná než ta americká. Postava detektiva i vraha se taky v mnoha ohledech liší. Doporučuji obě verze. (14.09.2016)

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)

Chtě nechtě musím srovnávat se stejnojmenným americkým remakem, který jsem viděl dříve. Příběh je až na několik detailů totožný, ale řekl bych, že tentokrát v pomyslném klání zvítězili Američané, a to především díky Al Pacinovi, který zahrál hlavní roli o dost lépe než Stellan Skarsgård. Navíc v norském originále bylo hodně hluchých míst. Ale i tak dávám 4*, protože je to film, který rozhodně stojí za pozornost. Má-li ale někdo na výběr, doporučil bych verzi Made in USA. (15.02.2008)

Až do nebes jsem tady vychválila Insomnii (2002). K její předloze jsem se dostala až za delší čas a můžu jenom říct, že pocitově jsou to dva naprosto odlišné filmy. Zatímco Insomnie (2002) je hlavně o soucítění s hlavní postavou "chudák malej", u téhle norské si říkáte pořád dokola "ten parchant jeden", ale zase za mě "krásnej parchant". Je plná erotického dusna, ze Stellana je to cítit na hony daleko a až jsem kvůli tomu nemohla usnout. Ráda si na některé scény opět vzpomenu. Drsný, rázný, surový film, ufff! (08.10.2016)

Já patřím mezi ty, kteří nedají na seveřany dopustit, ale v tomhle případě se nedá nic dělat, ale remake s Al Pacinem bylo přece jen o něco lepší. I když ta atmosféra byla tady taky hodně syrová a Stellan Skargard byl jako vždy skvělý, zpracování Christophera Nolana mně sedlo daleko víc . Velká škoda, ale já nad trojku dneska nejdu. (23.03.2013)