Insomnia

Nebudu nic srovnávat, nejsem regálová brigádnice v Tescu. Insomnie nakročila velmi směle, vůně jemně propečeného bifteku se pomalu rozpínala místností, ale jak odplula mlha, začal film pomalu vychládat. Syrovost je fajn, tu mám rád, ale já osobně bych to dokořenil trošku větší špetkou napětí. (Challenge Tour 2015, film č.13) (13.04.2015)

Platí naprosto stejná věc, kterou jsem psal v jiném komentáři. Stejný nebo lépe řečeno skoro totožný příběh, tentokrát však viděno dřívější „ severské“ zpracování. Tím ale veškerá podobnost s předchozím komentem končí. Insomnia není rozhodně horší, než jeho slavnější, americký pokračovatel. Nehrají zde sice hvězdy typu Al Pacina, Robina Williamse, či Hillary Swank, tohle vše vynahradí bohatě ostatní důležité faktory. Je to hlavně opět výkon Stellana a jeho vnitřně rozpolceného hrdiny, jehož svědomí není zdaleka čisté, jak by se asi na vyšetřovatele vražd být mělo. Dále jsou to sice málo známí, ale dobří herci v ostatních rolích a v neposlední řadě celkové zobrazení, tohoto severského dramatu, které je naprosto věrohodné, od začátku, až do hodně povedeného konce. Kdybych to měl nějak sesumírovat, Stellan si tímhle filmem s definitivní platností řekl o místo, v mojí topce herců, což je k jeho výkonům, naprosto zasloužené. A to mě s ním tenhle týden ještě minimálně dva filmy čekají. Pak si ho možná nalepím na zeď :-) (07.09.2015)

Těžko srovnávat s americkou verzí, která je remakem téhle norské verze, protože je obě hodnotím stejně. Americká verze nám přináší pozlátka kvalitního obsazení a režie Christophera Nolana, zato norská vyniká syrovějším a obecně drsnějším rázem filmu. Tomu pomohl i ledový Stellan Skarsgard, který svoji roli zahrál výborně. Naproti tomu v US verzi byl hlavní hrdina neméně dobře hrajícího Al Pacina mnohem lidštěji podaný... Záporák se mi ovšem líbil víc v podání Robina Williamse, který tam měl i o něco více prostoru. Takže jak jsem říkal, těžko porovnávat. Oba to jsou mrazivé thrillery s neobyčejně atmosferickým denním světlem a oba stojí za to vidět. (03.02.2008)

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)

nejprve vysvětlím vlastní polohu, protože jde o potřebný kontext. prvně jsem viděl tento norský originál a přitom se těšil na Nolanův film. zjištění, že jde o jiný film téhož jména následovalo zklamání. po pár měsících jsem dostal příležitost zhlédnout Nolanovu slavnou Insomnii a po pár minutách od začátku, kdy už bylo naprosto zjevné, že jde o remake předchozího a já tudíž přicházím o všechna překvapení, jaká příběh snad mohl nabídnout, přišlo zklamání druhé. upřímně, ani původní Insomnie mě vůbec nenadchla, ale po zhlédnutí Nolanovy průměrné zbytečnosti jsem v ní některé filmové půvaby nemohl neobjevit. /// příběh je o ztrátě sebe sama ve spleti vlastních lží. policista zfalšuje důkaz, aby ochránil sám sebe před možnostmi dvojího výkladu toho, co bylo jen tragickou nehodou. zatímco původní film klade důraz na postupné vrstvení lží a pomalý a nenávratný propad pod úroveň vlastního svědomí, remake se v duchu přístupnosti filmu komukoliv pokouší tento motiv maximálně zjednodušit, jedna chyba, jedna lež, jeden následek. zatímco originál velmi znepokojivě představuje šablony 'klaďas' a 'záporák' vpravdě jako pouhé nálepky, které nejenže nemusí odpovídat skutečnému stavu, ale mohou označovat dokonce i zdánlivý protiklad, remake tuto působivou cézuru nahrazuje pouhou nicotnou relativizací skrze svědomí zpytujícího a nespavostí trpícího vyšetřovatele. mimochodem, Al Pacino v této roli podal více než slušný výkon, což je jeden z mála kladů, které bych Nolanovu remaku přiznal. oproti němu je Stellan Skarsgård amorálnější, hlouběji přesvědčený, že účel světí prostředek, je to mrákotná stvůra, budící ten dojem, že sama dávno zapomněla účel svého povolání. zato Al Pacinova postava je tragická pro vědomí svého morálního selhání, pro plné uvědomění si svého svědomí a pro chápání úlohy policisty ve společnosti právě tak jako zrádných úskalí této práce. Al Pacinův vyšetřovatel, ač se mu to nedaří, touží být ve své práci lepší, je hnán snahou po sebezdokonalení (pozitivní příklad divákovi), které odporuje jeho psychologický rozklad. to úsměvné americké moralizování bych snad i přehlédl, kdyby tak drze neprotiřečilo pravému duchu přejatého příběhu o rozdílu podstat povahy dobra a zla v realitě a v obecném povědomí. morální úpadek "hrdiny" je totiž ještě více převážen pochopitelností činu "antihrdiny", která se ukáže být bolestivě zřejmá, když se svému protivníku ve vší upřímnosti přizná a ten paradoxně zrůdný čin ve vší jeho ne/přirozenosti popíše. další vážný problém vidím při porovnání závěrů obou filmů, kde v remaku dochází k vykoupení smrtí a předání "poselství" hloupému divákovi v podobě rady: "držte se vždy vlastního svědomí", pak v originále celou tu elegii odvane vítr, stopy zahladí příliv a mnohem varovnější demonstrací svědomí je skutečnost, že by bylo jedinou doménou ozvěn tragických událostí a hrdina by s nimi sám musel do smrti přežívat, kdyby ovšem takové svědomí měl. (18.01.2011)