Insomnia

Skvěle natočená a mistrovsky promyšlená kriminálka z ponurého a studeného severu. Stupňující se napětí, nečekané a šokující zvraty, depresivní atmosféra. Celému filmu vévodí dokonalý Stellan Skarsgård. Tento film ucelil můj názor v tom, že každý film odráží svou zemi, poměry, prostředí a lidi. V tomto případě chladný, tísnivý a věčně šedý sever. (03.02.2008)

Až do nebes jsem tady vychválila Insomnii (2002). K její předloze jsem se dostala až za delší čas a můžu jenom říct, že pocitově jsou to dva naprosto odlišné filmy. Zatímco Insomnie (2002) je hlavně o soucítění s hlavní postavou "chudák malej", u téhle norské si říkáte pořád dokola "ten parchant jeden", ale zase za mě "krásnej parchant". Je plná erotického dusna, ze Stellana je to cítit na hony daleko a až jsem kvůli tomu nemohla usnout. Ráda si na některé scény opět vzpomenu. Drsný, rázný, surový film, ufff! (08.10.2016)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $227,569║Tržby Celosvetovo $-║ Thriller z veľmi dobrým námetom, ktorý dokázal veľmi dobre zužitkovať v remaku Insomnia (2002) Christopher Nolan. Tu v tomto originály by toho na dolaďovanie bolo ešte dosť, ak by som nevidel Nolanov remake, ťažko by som sa v tomto Nórskom spracovaní hľadal, je tam vidieť taká filmárska neskúsenosť, neobratnosť. /65%/ (08.10.2008)

Syrový thriller s prakticky víc zápornou než kladnou hlavní postavou, sledující příběh detektiva Engstroma deptaného pocitem viny ze smrti parťáka. Aby toho nebylo málo trpí Engstrom nespavostí a sexuální frustrací, což v zemi věčného dne a kolem dvou pěkných žen způsobuje Engstromovi značně velké potíže. Věřím, že americký remake oproti originálu hmatatelně změknul, o to víc je ale původní Insomnia reálnější a působivější ve svém celkovém vyznění. Stellan Skarsgärd utrápeného detektiva zahrál bezchybně a opravdu mu věříte každé slovo, každé gesto, což je dobře, protože film stojí hlavně na něm. Pro mě byla výrazným kladem filmu jeho neameričnost, takže se vymyká většině zaběhnutých, nepsaných pravidel podobných filmů. Škoda jen toho slabého finále, mohlo to být na 5* (11.03.2008)

nejprve vysvětlím vlastní polohu, protože jde o potřebný kontext. prvně jsem viděl tento norský originál a přitom se těšil na Nolanův film. zjištění, že jde o jiný film téhož jména následovalo zklamání. po pár měsících jsem dostal příležitost zhlédnout Nolanovu slavnou Insomnii a po pár minutách od začátku, kdy už bylo naprosto zjevné, že jde o remake předchozího a já tudíž přicházím o všechna překvapení, jaká příběh snad mohl nabídnout, přišlo zklamání druhé. upřímně, ani původní Insomnie mě vůbec nenadchla, ale po zhlédnutí Nolanovy průměrné zbytečnosti jsem v ní některé filmové půvaby nemohl neobjevit. /// příběh je o ztrátě sebe sama ve spleti vlastních lží. policista zfalšuje důkaz, aby ochránil sám sebe před možnostmi dvojího výkladu toho, co bylo jen tragickou nehodou. zatímco původní film klade důraz na postupné vrstvení lží a pomalý a nenávratný propad pod úroveň vlastního svědomí, remake se v duchu přístupnosti filmu komukoliv pokouší tento motiv maximálně zjednodušit, jedna chyba, jedna lež, jeden následek. zatímco originál velmi znepokojivě představuje šablony 'klaďas' a 'záporák' vpravdě jako pouhé nálepky, které nejenže nemusí odpovídat skutečnému stavu, ale mohou označovat dokonce i zdánlivý protiklad, remake tuto působivou cézuru nahrazuje pouhou nicotnou relativizací skrze svědomí zpytujícího a nespavostí trpícího vyšetřovatele. mimochodem, Al Pacino v této roli podal více než slušný výkon, což je jeden z mála kladů, které bych Nolanovu remaku přiznal. oproti němu je Stellan Skarsgård amorálnější, hlouběji přesvědčený, že účel světí prostředek, je to mrákotná stvůra, budící ten dojem, že sama dávno zapomněla účel svého povolání. zato Al Pacinova postava je tragická pro vědomí svého morálního selhání, pro plné uvědomění si svého svědomí a pro chápání úlohy policisty ve společnosti právě tak jako zrádných úskalí této práce. Al Pacinův vyšetřovatel, ač se mu to nedaří, touží být ve své práci lepší, je hnán snahou po sebezdokonalení (pozitivní příklad divákovi), které odporuje jeho psychologický rozklad. to úsměvné americké moralizování bych snad i přehlédl, kdyby tak drze neprotiřečilo pravému duchu přejatého příběhu o rozdílu podstat povahy dobra a zla v realitě a v obecném povědomí. morální úpadek "hrdiny" je totiž ještě více převážen pochopitelností činu "antihrdiny", která se ukáže být bolestivě zřejmá, když se svému protivníku ve vší upřímnosti přizná a ten paradoxně zrůdný čin ve vší jeho ne/přirozenosti popíše. další vážný problém vidím při porovnání závěrů obou filmů, kde v remaku dochází k vykoupení smrtí a předání "poselství" hloupému divákovi v podobě rady: "držte se vždy vlastního svědomí", pak v originále celou tu elegii odvane vítr, stopy zahladí příliv a mnohem varovnější demonstrací svědomí je skutečnost, že by bylo jedinou doménou ozvěn tragických událostí a hrdina by s nimi sám musel do smrti přežívat, kdyby ovšem takové svědomí měl. (18.01.2011)