Insomnia

No, znova se na to už asi nepodívám, ale zajímavé to rozhodně je. Viděl jsem sice už americký remake, ten byl v něčem lepší (občasná koukatelnost), v něčem zase horší (přehnanější), ale jinak bych si netroufnul říci, který ze snímků je lepší. Toto je evropská produkce, a taková ta surovost, umělečtější tón, nepodbízení se, pesimismus a tak, to na tom filmu znát je, ale je otázkou, jestli je to problém nebo ne. Mně to nevadilo. (03.02.2008)

Nemůžu se ubránit srovnání s americkou předělávkou. Tu jsem viděl jako první a velmi se mi líbila. Takže z originálu jsem měl trochu obavy. Ale nakonec se ukázalo, že je stejně kvalitní, a zároveň stejně kvalitní, jako americký remake. Nestává se často, aby k takové situaci došlo. Současně je to skoro jiný film, ale není. Prvky jsou známé a jiné. (02.09.2017)

Chlap přijde a místo toho, aby byl k užitku, něco posere, protože asi nemůže spát nebo co, tak se to snaží nějak zamaskovat, u toho spolupracuje jak s vrahem tak s kolegyní. Něco se vyřeší, ostatní zamete pod koberec a chlap zas jede domů. Ucházející atmosféra, fajn mlha a trocha sexuální fantasmagorie k tomu. (04.02.2008)

Oproti americkému remaku, který považuji za výborný, je ale přeci tento seversky chladný (nedočkáme se žádného přehnaného emocionálního chování postav, všichni mají stále stejnou tvář, což ale neberu jako negativum, právě naopak) originál pro mne zajímavější. Hlavně postava Skarsgarda je tu mnohem větší uchyl a svině než Al Pacino v US verzi (hlavně scéna v autě se spolužačkou zavražděné, recepční a scéna se psem), holt amíci na to nemají zkrátka koule. Plus lepší závěr co se osudu detektiva týče. (03.02.2008)

Tam, kde Nolanova verze dominovala zjevně vyšším rozpočtem a vytříbenější režií nabízí norský originál pouze lehce nadprůměrné řemeslné provedení a pár výtvarně pěkně odvedených scén. Tak, kde si Nolan hojně vypomáhal všemožnými technickými vějičkami, působí norský originál hodně uměřeně. Přesto je z mého pohledu lepší, protože narozdíl od hollywoodské morálky nabízí seversky neučesanou zkazku o psychicky labilním detektivovi, který nedojde k žádnému vyššímu právu a celým příběhem propluje jako nevyspalá kreatura, která hraje jen a jen na sebe. Žádný řád, žádný zločin a trest. Všimněte si do očí bijících rozdílů ve scéně se psem a s výslechem kamarádky zavražděné, tam nejlépe vyniká rozdíl mravného amerického vidění a severské drsné školy. Skarsgård je úžasným prototypem hrubého a vnitřně hnusného zástupce práva, proti němuž vrah vyhlíží jako vyrovnaná a harmonická bytost. Škoda jen, že narozdíl od Williamsova mordýře je norská verze trochu nevýrazná a vzájemné dialogy s detektivem nemají patřičné pnutí. Ale vzato do důsledku mi kombinace norské přírody a psychické trosky v rouše zástupce práva velice sedla a užil jsem si jí víc než americkou verzi. A to navzdory faktu, že technicky se Norové s Nolanovou brilancí jen sotva mohou meřit... (04.02.2008)