Ve službách legie

Věděla jsem, že mi doma leží nějaký film s Dennisem Quaidem (můj oblíbenec) a Natassjou Kinski. Něco válečného, moc jsem od toho nečekala. Po nějaké době jsem si to pustila a už první jméno v úvodních titulcích mě přesvědčilo, že to nebude jenom válečná limonáda oslavující americké vojáky bojující hrdě ve světě. Produkce: Oliver Stone. Kdo viděl, jak se Stone staví k Vietnamu, může věřit tomu, že tady je jeho postoj k válce velmi podobný. A mně svým způsobem ještě mnohem bližší. Částečně díky tomu, že jsem srbštině ve filmu rozuměla, částečně díky vlastním zkušenostem: řadu Srbů, kteří během války v Jugoslávii přišli o své rodiny, osobně znám. Savior se těžko popisuje, pro někoho to bude jen obyčejný film o tom, jak se jeden americký voják snaží ochránit ženu s novorozeným dítětem, pro mě ale znamenal mnohem víc. Až naturalisticky pojaté scény, kdy hlavní hrdina chladnokrevně zastřelil ani ne patnáctiletého kluka (je přece válka) nebo kdy jeho kolega zkopal těhotnou ženu (je přece válka), ve mně bouřily krev a měla jsem nutkání všem postavám jednu vrazit. I přes mé místy agresivní tendence ale tento film fuguje přesně obráceně; po jeho zhlédnutí si začnete říkat, jak zbytečná a strašná válka je. Vždy, když něco podobného vidím, si vzpomenu na proslov Roberta Kennedyho z 5. dubna 1968 nazvaný "Mindless Menace of Violence", a říkám si, že ten chlap měl sakra pravdu. Nebudu to ale protahovat: Savior mě jednoduše emočně strhl. Možná i proto, že se nezaměřuje na vojáky, ale ty největší oběti každé války: civilisty. Na mém pomyslném žebříčku tak stojí jednoznačně ještě mnohem výš než třeba jiný Stoneův film o válce: Narozen 4. července. (30.09.2007)

Od roku 1972 jsem jezdil k přátelům do Jugoslávie, dnešního Chorvatska, kde jsem poznal i další přátele, Srby. Měl jsem rád celou Jugoslávii, kterou jsem měl možnost dost procestovat i její národnosti. I v Černé Hoře a jinde jsem vždy měl čest poznat jen dobré lidi. Někdy na první dojem tvrdé, jako krajina, kde žili, ale dobrosrdečné a charakterní uvnitř. Válku v Jugoslávii jsem bral jako strašlivou věc, jakou ostatně každá válka je. Zajímám se o ní, hlavně tu 2. sv., od svých cca 12ti let, ne proto, že bych k ní choval obdiv, ale proto, aby se nezapomínalo na hrůzu, jakou každá, i lokální válka představuje. Znal jsem národnosti Jugoslávie, které neměly žádné problémy se soužitím. Ti, co pamatovali i 2. sv., jako náš přítel, kterému jsem říkal dědo, Titův partyzán, tak ti, ale i mladší generace, ctili dané uspořádání a Tita, jako prozíravého "vládce", vysoce uctívali napříč národnostmi i dost dlouho po jeho smrti. Nacionalistické vášně, vyprovokované hordami šmejdů, za tiché podpory, či alespoň nicnedělání významných evropských vlád, přerostly ve válku, válečná zvěrstva, nepředstavitelná utrpení pro všechny zatažené, zejména civilisty. Promiňte delší úvod, ale film to vše citlivě připomíná na komornějším příběhu, jaké jistě všechny válečné situace přinášejí a jakých jsou ve válkách tisíce. Není důležité, kdo je jaké národnosti, či vyznání, když začne kralovat hrůza a zlo. Chvílemi jsem cítil silné dojetí, je to silný příběh. Snad s drobnou výhradou k úvodu jde o dobrý scénář, velmi dobře zpracovaný, zasluhující pokornou úctu, tak jako to, o čem hovoří. Sám si vždy znovu kladu otázku, zda je ve vesmíru jakási "síla", které říkáme Bůh. Myslím, že pokud ano, nebude to asi "dobrý, laskavý otec, který všechny miluje", jak jsem to jako chlapec slýchal od pana faráře. Při vší bolesti a utrpení světa si musím klást otázku, jestli je a jaký je? Filmy jako Savior mne k té otázce vždy znovu vracejí. (04.08.2013)

"Pouze" silní emotivní snímek, po kterém však zůstanete nevěřícně koukat na plátno. Kdo chce masakr a střeva při výstřelech z minometů, od tohoto radši ruce pryč. Kdo však čeká válku z jiného pohledu, do toho. Ono se toto opravdu děje, a film svou gradací, hereckým obsazením vytváří atmosféru, která se dá krájet jen tím nejtupějším nožem. Upřímně, komu nebude špatně, nebo do breku, filmu nevěnoval patřičnou pozornost, protože moje oční laloky se začínaly už od poloviny plnit a já nebýt silnější povahy, na konci by mi snad praskly. Savior je film, který vám utkví v hlavě, ať chcete, nebo ne. Za bohužel pomalý rozjezd strhnu korunku, ovšem i tak král 98. roku. ! (11.07.2010)

Neznámý ale překvapivě slušný válečný snímek zabývající se válečným konfliktem v Bosně, kde americký voják a vdovec zachrání mladou ženu s čerstvě narozeným dítětem. Film v některých momentech přílíš tlačí na emoční pilu a celková vizuální stránka působí moc televizně ale některé scény jsou skutečně působivé a Dennis Quiad zde předvádí svou zřejmě nejlepší roli. (03.05.2010)

Český název, tak jako v mnoha jiných případech, je ryze zavádějící, protože příběh se o francouzskou cizineckou legii pouze otře. Savior je o destrukčním vlivu války na lidský charakter, líčí ji jako nepřetržitý sled stresu, násilí, zoufalství a nenávisti, která mění lidské povahy a dělá z běžných lidí lidské trosky a zločince. Profesionální voják, kterému při teroristickém útoku zahynula rodina, touží po pomstě a žene se do dalších válečných dobrodružství. Jednou si řekne dost a pokusí se udělat správnou věc. Jakkoliv se snímek nevyhne některým klišé a zejména jeho závěr nepříjemně zavání hollywoodštinou, je to silné emotivní drama se zřetelně protiválečným charakterem. Navíc velice solidně zahrané a nesoucí punc autenticity balkánských válek. Celkový dojem: 80 %. (04.08.2013)