Silný kafe

"Jsem snímek nezávislý, neuhlazený, formálně jednoduchý a proto jsem opravdovější, skutečnější a pravdivější. Jsem jako život tvůj a tvých přátel." "Opravdu? No to je milé. A co tak nějaký důvod, proč se na tebe podívat?" "Je se mnou legrace." "Nelži! V posezení s mými kámoši nad pivem je víc pravdy i legrace. Silnou * dostaneš, abys věděl!" (18.02.2009)

Technickou mizérii snímku (především hodně špatná kamera) kompenzují dobře napsané dialogy a uvěřitelné postavy. Mezi nimi vyniká zejména Martin Hofmann, který chrlí jednu podařenou hlášku za druhou a svým výkonem mnohé zachraňuje. A jestli se vám líbily Samotáři, budete pravděpodobně spokojeni i s tímto filmem. Přes rozdíly ve formě a rozpočtu jsou oba takříkajíc z jednoho těsta. (01.08.2004)

Pan Islanďan, žijící v Praze, chytře zavětřil fakt, že současná česká kinematografie snese všechno a inspiroval se trendem planých, nicneříkajících životních epizod podivných lidských existencí a amatérských hereckých výkonů. Na obranu autorských snímků českého původu je nutno uvést, že herecké projevy nepůsobí až tak neprofesionálně jako zde a hercům je většinou rozumět každé slovo, což pro pana režiséra byla zjevně podružná záležitost. Když ale tyto drobné nedostatky pan Gunarsson vychytá, mohl by se svým příštím dílem klidně ucházet o nějakou tu sošku Českého lva, protože my tady s tím neděláme "žádný štráchy". (21.02.2009)

Film o mladých a pro mladé. Nevím jestli je úplně správné ho označovat jako komedii, když se u něj divák moc nezasměje. Díky skvělým improvizacím všech mladých herců jde film víc do hloubky než mnohá vážně se tvářící dramata. Ale nakonec (stejně jako Děvčátko) není celek tak silný jako vlastní soundtrack. (01.06.2004)

Líbí se mi, jak tu ti herci hrají jakoby nehrají, dialogy jsou živelné, mluví více osob najednou a nerozumíme všemu, ale tak to (vlastně) v životě chodí, člověk by pomalu u toho čumění na filmy zapomněl, že život není o tom tohle řeknu já, pak střih, kamera, klapka, a já na to povím tohle. Líbí se mi i postava Davídka, která projde určitou katarzí (kéž by se tohle dělo i v ostatních českých filmech, a né jen pořád samé odnikud nikam...) a krásné je na tom i to, že v okamžiku, kdy tou vnitřní a nijak lehce vybojovanou proměnou projde, dostává za to bombu od své milované, která hledá něco více v básničkách nebo knížkách jednoho beznadějně zamindrákovaného romantika, který ve finále (můj odhad) bude ještě větší sobec a kokot, než původní Davídek... To "něco více", které si slečny tak rády pletou se skutečným "mnohem méně", je tady podáno pravdivě, a proto můj celkový dojem je velmi silný. (17.01.2012)