Snowboarďáci

Snowboarďáci mi byli doporučeni mými kamarády, tak jsem pod vidinou nějaké zábavné komedie na ně šla i do kina. Jsem teenager, tak by snad film mě odpovídat mojí cílové skupině, zklamání však bylo o to větší, že se nic takového nestalo. Tyhle rádoby-vtipné hlášky mě nijak nepobavily a dobré herecké výkony aby člověk hledal pod lupou. Rozumím, že nějakým teenagerům (a možná i několika jiným lidem) se to líbit bude, já mezi ně ale asi nikdy patřit nebudu. (05.10.2006)

Je ot patřičně plytké, samoúčelné a frikulínovité, leč až mě udivilo, že mě to celkem bavilo. Scénář se slušně trefil do hovorové češtiny a neologismů, Janák dokázal film v rámci možností moderně slepit, hlavní herečtí představitelé zase dost uvolněně zahráli a souboj s matadory stříbrného plátna zvládají se štítem. Kvalitní je i převážně Chyškův soundtrack no a samozřejmě pánská část ocení jisté prasečinkami zavánějící scénky, v nichž se lze pokochat jemnou estetikou těla Barbory Seidlové a Martiny Klírové... Zdá se vám to pubertální? No fajn, tak proto ty tři hvězdičky. (01.01.2006)

Spektakulární teenage komedie, při níž jsem opravdu často ani nedýchal! Bohužel však z úplně jiných důvodů, než zřejmě tvůrci zamýšleli. Když jsem film prvně viděl, bylo mi sedmnáct let. Dnes je mi o rok víc, ale stále splňuji onen přísný věkový okruh, pro něž jsou Snowboarďáci určeni. Z toho důvodu nebudu brát na účely filmu sebemenší ohledy. I kdyby však ano, nic by to nezměnilo. Příběh by stále žádný neexistoval, jen jeho jakási matná iluze. Herecké výkony by byly i přesto stejně špatné a nepřesvědčivé. Mnohdy si troufnu tvrdit, že výkony herců byly srovnatelné s výkony naprostých amatérů, ba často horší. To lze odpustit v případě některých vedlejších rolí, ale pokud se to týká bez výjimky všech a tudíž i obou hlavních postav v podání Vojty Kotka a Jiřího Mádla, pak už tento atribut sám o sobě ukazuje na špatný film. Zacílením na věkovou skupinu nelze omluvit ani opravdu špatnou hudbu. Její prvky byly vzhledem k tématu vybrány vcelku vhodně, nicméně byla použita naprosto špatně. Co by se tak trošku odpustit dalo, je otřesný scénář a množství ubohých dialogů. Ty jsou totiž cool pouze ve zcela ironickém spektru. Trošku mě mrzí, že tvůrci nahlíží na diváka, tedy na obyčejný kluky a holky v mém věku, jako na takové primitivy. Ale primitivní zábava je přeci účel filmu, ne? Proč mi tedy žádný z těch vtipů nepřišel k smíchu? Možná byla chyba v mé současné náladě, ale o tom pochybuji. Selhání je opět na straně ubohého scénáře. Z toho také plyne nesmírné množství všelijakých nelogičností a nesrozumitelností, které film degradují nejvíce ze všeho. Valná většina zamýšleného vtipu je založena především na okolnostech, které by logicky jednoduše nemohly nastat. To je u podobných teenage komedií časté, ale v případě Snowboarďáků to až bije do očí a ani to nesplňuje svůj účel, jelikož ani tak to není vtipné. Ať se na to dívám z jakéhokoliv úhlu, tento film od nejhoršího hodnocení z mé strany nic nezachrání. Byla vůbec chyba něco takového natočit. Jen to znovu poukazuje na nízkou úroveň soudobé české filmové tvorby. Režisér Karel Janák udělal tu chybu, že se pokusil co nejvíce přiblížit dnešní divácké společnosti. Té, která je tak silně ovlivněna masovou komercí. To se mu ale dokonale povedlo. Snowboarďáci vykazují všechny prvky průměrnosti vkusu dnešních diváků. Komerce se totiž primárně zaměřuje na průměrný vkus, jedině tak se zalíbí co největšímu počtu lidí a z toho plyne, že i vydělá co nejvíce peněz. Už se tedy nejedná o kulturní tvorbu, ale o ekonomický princip. Film není uměním, je zbožím. Přizpůsobení se průměru ničí jakékoliv projevy individuality a ruší pojem umění. Účelem filmů jako Snowboarďáci je zbavit spotřebitele pocitu nudy. Avšak, nijak nepodněcuje lidské myšlení, neobsahuje žádné vyšší hodnoty a ideály. Odpusťte, tohle není film pro mě. (05.01.2006)

Při propírání skrz veškerá média ztratila tahle pohodová komedie velkou část svého kouzla, ale Janákovi už nikdy nikdo nevezme, že tehdy v pravý čas trefil do černého. Vlna, která které přišla po zimním bláznění, za sebou bohužel nechala poněkud hořkou pachuť a několikanásobná divácké škody, ale první sázka na buddy-chemii Kotka s Mádlem naštěstí jako jediná funguje dodnes. (11.06.2006)